Kniha 2: Bouřná

– Do Bouřné se soumrakem: Než dorazili k Bouřné, nebe se zatáhlo mraky a aby toho nebylo málo, při průchodu bránou jim začali na hlavu dopadat první kapky deště. Město se na první pohled zdálo velké, brány pevné, avšak i v tuto noční hodinu dokořán otevřené. Strážný vmáčknutý do výklenku, ve kterém na něj nepršelo jen mávnul rukou nad nesourodou skupinkou a nechal je vejít na dlážděné ulice města. Déšť začal houstnout a tak toho moc neviděli, kamenné budovy a ulice, které se kolem nich táhly do tří stran. Lidé spěchající do svých domovů a schovávající se před deštěm na okraji cest. Než se vydali dále, doptali se u strážníka na nejbližší hostinec a jelikož nechtěli stát tak dlouho na dešti, rychle se vydali spletí uliček. Sem tam minuli vůz a s přibývajícím deštěm potkávali stále méně a méně obyvatel města.

– Setkání se Zlatými lvi: Znenadání na jedné křižovatce z deště vykročilo několik ozbrojených postav se zmítajícím se pytlem. Byla to směska lidí vedená elfem, kteří vykročili přímo proti skupince a nehodlali ani v nejmenším ustoupit, když ani Korgot neustoupil, tak elf autoritativně přikázal, aby jim uhnul z cesty. Když se k tomu dobrodruhové neměli a pytel se pořád zmítal, tak se elf zeptal, zda neví, kdo jsou, že jim takhle překáží. Po chvíli jim dosti nepříjemně vyřídil, že jsou Zlatí lvi, kteří mají v moci celé město a že ani dobrodruhové na ě nemají. Na první pohled to však byla jen skupinka výrostků, kteří by spíš potřebovali za vyučenou, avšak elf prohlásil, že jim dá za vyučenou a zmítající pytel letěl do kouta a tasily se meče. Korgot byl nadšen a se svým „Tohle skončí v krvi,“ vytáhl svojí zbraň. Ani toho se nezalekli a to pro ně mělo být velké varování. Trpaslík také tasil svou zbraň, jen Baltan se snažil být klidný. Najednou ulice byla prázdná, jen dvě skupinky proti sobě a zmítajíc se pytel, ke kterému se potichu plížil stín. Lidé se vrhli na Korgota a trpaslíka a během chvíle byli obě skupinky zasypané mnoha ranami. Bylo vidět, že lidé byly sehraná skupinka šermířů a nebyli to žádní nováčci, ale zároveň na nich bylo vidět, že jsou až moc namyšlení. Po chvíli se do souboje vložit Baltan se svými ohnivými kouzly, které tak dlouho nemohl použít, kule něj se začalo šířit teplo a podivná záře, jako by on sám byl malým sluncem, kapky se se sykotem  vypařovaly, ještě než dopadly a najednou se nad jeho místě zhmotnil slunečný oř z plamenů slunce na zadních a dopadl. Dopad rozezvučel okolní dlaždice a horko se rozlilo po okolí, barbar i trpaslík byly odhozeni a popáleni, avšak útočníci byly daleko hůře popáleni. Několik z nich bylo ohořelých a elf, z toho zbyla jen rozpadající se mrtvola. Tento útok Tengriho skrz Baltana rozhodl v jediném okamžiku souboj, zranil obě strany a dlaždice na místě dopadu byly roztavené a žhnuly. Zbylí lidé se dali na útěk do deště, který pomalu ochlazoval místo boje.

– Poznávání města: Stín zatím zápasil s uzly na pytli, když se mu za zády vynořil trpaslík. Ten ho rychlým pohybem chytil a stín, který nabral obrysy malého gnóma se mu zmítal v rukách. V domnění, že je to nějaký lapka se otočil na společníky, kteří se k němu připojili. Z gnóma se však vyklubal bratr druhého gnóma v pytli a zkráceně jim vypověděl o městě, o tom, že Zlatí lvi jsou namyšlená smetánka šlechtických dětí a že je rád, že mu zachránili bratra. Spolu pak zavítali do nejbližšího hostince, kde byli chráněni před deštěm, a kde si mohli v poklidu promluvit. Přece jen vděčný občan toho poví víc, než kdyby prohledávali město na vlastní pěst. Z dlouhé debaty, kdy gnóm z pytle byl celou dobu roztřesený se dozvěděli o aréně, kde bude za několik dní probíhat turnaj, pak o přístavu, kde je nástěnka s poptávkami a o tom jak vůbec tohle město funguje, kde zhruba co je a kterým místům se spíše vyhýbat. Samozřejmě měli dobrodruhové plno dalších otázek, zejména na některé cechy, které tu jsou řazeny do „Domů“, kde se ptát po placených lovech do lesů a jak jsou pozorné hlídky, zejména po posledním incidentu. Gnóm jim vypověděl co nejvíce uměl, ale něco jiného je povídat a ukázat a tak se nabídl, že ráno jim bude k dispozici a dovede je, kam jen budou potřebovat. Následující den tak uběhl při opravách zbrojí, návštěvách chrámů, tržišť a přístavu. Večer, když dobrodruhové usedli u svého stolu, byli příjemně unavení a jejich šrámy byly daleko méně viditelné. Gnóm dobře zapadl do takové skupinky a dobrodruhové v něm viděli dobrého průvodce a navíc zadarmo. Když tak mizeli ze stolu poslední zbytky večeře, přitočil se k nim jeden muž, už od prvního pohledu lovec, který pro město loví v lesích. Jíž ho viděli na jedné ze svých zastávek po městě. Rychle se jim představil a jak se zdálo, ví, co družina hledá a tak jim nabídl, že by pro ně jeho zaměstnavatel měl takovou prácičku, ale musí se s ním setkat kousek za městem. Že je tam rád dovede, pokud budou mít zájem a že by se tu pro jejich rozhodnutí zastavil ráno a případně by vyrazili. Na to dobrodruhy opustil. Ti o tom uvažovali, podivné jim přišlo setkání mimo město, vždyť tu se dá také dobře zašít, ale nakonec se shodli, že si alespoň protáhnou nohy a uvidí, co se tu vůbec děje.

– Návštěva hlásky za městem: Ráno již na ně lovec netrpělivě čekal a když se dozvěděl, že tedy po snídani vyrazí, viditelně mu spadl kámen ze srdce. Poté, co se sešli všichni čtyři (Baltan, Korgoth, Erdy a gnóm), vyrazili pod vedením lovce jednou z bran k nejbližší džungli. Několik hodin mířili lesními pěšinami ke svému cíli až dorazili k zarostlé rozvalině s vchodem do podzemí. Lovec jim předal lampu, kterou vylovil ze svého batohu s tím, že on dolů nesmí a tak počká tu. Dobrodruhové podezřívavě vytasili zbraně a opatrně sestoupili do podzemí. Cesta tu byla krátká, většinou bez odboček, až doazili k jediným dveřím, které vypadali bytelně, ale i tak pod nimi probleskovalo světlo. Dveře nebyly ani zamčené a když vešli dovnitř, viděli několik židlí a pak jednoduchý stůl za kterým seděl můž a sepisoval nějaké papíry za svitu lucerny. Během chvilky dopsal rozepsané lejstro a při sypání písku je požádal, ať se posadí. Prý slyšel, že jsou v tomto městě noví a ještě s nikým z vedoucí šlechty nepřišli do kontaktu. To je také důvod, proč je chce on, má několik úkolů, které nesnesou odklad, ale nemůže se spolehnout na nikoho, kdo delší dobu pobíval ve městě. Samozřejmě tyto ůkoly náležitě ocení finančně, ale zase na druhou stranu, kdyby se něco přihodilo, tak se nikdy neviděli. V takových chvílích dobrodruhové nikdy moc neváhají a ani tato skupinka na tom nebyla jinak, jediné, co si vymohli, že pokud se jim úkol nebude líbit, tak ho prostě odmítnou. S tím samozřejmě muž nemohl nic dělat a tak souhlasil a rovnou jim předal svitek s prvním úkolem. Když dobrodruhové svitek pročetli, zjistili, že by měli podpálit jednu loď, co bude stát v přístavišti. Lehký úkol, polovina peněz předem, kde mohl být háček. Skupinka tedy souhlasila, dostala část peněz a poté vyšla z podzemí, kde čekal lovec, který je odvedl zpět do města.

– podpálení lodě

– Důlní vesnice: Aby nebyli tolik nápadní ve městě, přece jen by někdo na ně mohl svalit vinu za shořelou loď a jakožto nový návštěvníci by tu nikomu nechyběli, rozhodli se dobrodruhové na pár dní zmizet z města. Ale jak toho docílit, no snad nějaká karavana by mohla mířit do džungle, přece tohle nebude poslední místečko. Trpaslík nadhodil, že ve městě je spolek, který zajišťuje ochranu karavan a že ti plánují teď nějakou cestu do nedalekého dolu pro rudu. To by mohlo být tak akorát na uklidnění města. Zašli tedy neprodleně do domu, který zpravuje rudné cesty a doly a domluvili se na společné cestě. Byli najmutí jako ochrana malé karavany skrz džungli do těžařské vísky a poté, co tam naloží, tak se s nimi vrátit. Cesta tak na týden, pokud nebudou problémy. Do svítání si dobrodruhové sehnali drobnosti, co se na cestu hodí a pak se střetli s karavanou u severní brány. Cesta džunglí není žádná radost, všude vedro, po celém těle pot a k tomu ti komáři, pavouci a hadi. Jeden aby se měl pořád na pozoru. S těmito nebezpečí si ale každý dovedl hravě poradit. Co však bylo trochu horší, byl noční pokus pigmejů zničit karavanu. Kdyby neměli otrávené šipky, tak by se nikomu nic vážného nestalo, ale jelikož měli, tak pár kopáčů a jiných členů karavany padlo. Ale se ztrátami se v takové přírodě vždy musí počítat. Během tří dnů jinak bez problémů dorazili dobrodruhové do důlní vesnice. Přivítání nebylo nijak slavné, jeden z mála strážných jim otevřel bránu za kůlovou hradbou, kterou Korgot odhadl jako, že by ji přelezl i sám. Uvnitř se krčilo jen pár domků, hromady s rudou a asi několik členů vesnice, pár zraněných kopáčů, kuchař a několik individuí, co nešlo zařadit a samozřejmě hlavní předák. Ten je přivítal asi nejmileji, zavedl je do otevřené jídelny a zde se předal část odměny za rudu předákovi a provedl se soupis nových kopáčů a kopáčů, kteří se budou vracet do města pro svojí mzdu. Dobrodruhové poté co pojedli se rozešli do vesnice, ale byli poměrně zklamáni z toho co objevili. Jediný, kdo tu žil jakž takž v normálním stavení byl předák a felčar, zbytek budov nestála ani za to označení, tedy krom jídelny, která se zdála být středobod všeho dění. Když už byli tak znudění průzkumem nakoukli i do dolu, důl byl hlavně jeskyně uprostřed které byl vyražen v zemi otvor a v něm starý dřevěný výtah. Co se dozvěděli, tak v podzemí jsou v různé hloubce vyraženy chodby a v nich se pak těží. Labyrint má několik pater a sem tam se prokopou do neznámých jeskyní, které jsou osídleny hrůznými monstry. Pomalu nastal soumrak a horníci z dolu oživili vesnici, jídelna nacpaná k prasknutí a se tam ve vesnici hořící oheň. Po náročném dni se všichni pomalu ukládají ke spánku. Vesnice utichá, jen sem tam strážný projde a zvuky džungle se rozléhají. Když tu se začíná ozývat zvuk bubnů, z východu i ze západu. A postupně sílí tím jak se blíží. Stráž už tužší co se děje, probouzí horníky a dobrodruhy, všichni berou do rukou zbraně a pomalu se tlačí na palisádě, aby viděli do tmy. Bohužel, zahlédnout něco v hustém podrostu je problém a sebebystřejší oko nezvyklé na tuhle zeleň má mizivou šanci něco objevit. Jeden z horníků byl úspěšnější a objevil nepřítele, nebo spíš šipka objevila ho. V táboře okamžitě propukl chaos a úprk a ve stejnou chvíli začali ve velkém létat malé šipky k palisádě i přes ní a zasahovaly obyvatele. Těch pár strážných se snažilo bránit, ale stačilo jediné škrábnutí šipkou a během chvilky leželi na zemi bez hnutí, jen oči vystrašeně tikaly ze strany na stranu. Dobrodruhové seběhli z palisády, přece jen  tak budou méně zasažitelní a jak se bránit proti tomuhle nebezpečí? Na to dostali odpověď vzápětí, kdy na bránu začalo bušit několik obrů. Korgot s trpaslíkem potěžkali své zbraně, s úmyslem, jak projdou obři branou, že se jim postaví, Baltan rozmýšlel, kam se schovat a gnóm nejen rozmýšlel, ale snažil se tuhle informaci zjistit i od horníků. Povedlo se, prý takové přepady jednou za čas jsou a tak se stahují do jeskyně, která má padací bránu. Rychle dobodruhouvé zorganizovali ústup, vzít sebou co nejvíce věcí, hlavně jídla a vody, odtáhnout co nejvíce zraněných, nebo spíše strnulých a uzavřít bránu. To byl alespoň plán. Ale obrové tenhle plán narušili, bylo třeba se jim postavit a na to měli nejvíce schopností Korgot a trpaslík, bok po boku jim vzdorovali, zatímco zbytek horníků se stahoval, ale nic nejde věčně, jedna šipka si našla cestu trpaslíkovi pod zbroj a ochromila ho. Korgot už na víc nečekal, popadl bezvládné tělo a utíkal do jeskyně. Jak složil trpaslíkovo tělo, rychle nechal padnout kamenný blok a tak skončil souboj. Mnoho bylo zraněných a strnulých, ale felčar znal lék, jen trochu trvá než zabere. Obrové chvíli mlátili do kamenného bloku, avšak ten jim odolával a pak nastalo ticho, ticho přerušované jen praskotem loučí a dechem přeživších. Většina to zvládla.

– Do dolu a zpět: Když uběhlo pár hodin, dobrodruhové přemýšleli, zda už útočníci odešli, snad by šlo ten kámen jen nadzvednout krapet. Korgot se toho ujal a páka, která měla uvést mechanizmus do pohybu pod jeho silou zapraskala. Všichni v jeskyni se na něj podívali a zrovna v té chvíli páka pod jeho silou praskla. Korgot se však nevzdával a pokusil se zvednout stěnu, ovšem ta byla tak těžká, že neměl šanci. No, zbytek zařízení skryt ve skále dal znát, že to není práce těchto horníků a ani na dotaz nevěděli jak to spravit, ale snad by to šlo nějak napojit a vypáčit. A mezitím, buď tu dobrodruhové budou sedět, nebo, nebo zkusí najít cestu propadlými tunely, třeba objeví jiný východ, přece jen ta stvůra se tam nějak musela dostat a třeba už chcípla hlady. Po malé úpravě výtahu, byl schopný je svézt až do nejnižších částí dolu. A tak, aby neztrácely čas a alespoň trochu to tam prozkoumaly se vydal Korgot, Baltan a gnom do podzemí. Erdy zatím ve strnulost odpočíval zabalený v dece na zemi. Výtah dorazil až na dno štoly a s rozléhajícím se chrastěním zastavil. První co zaujalo dobrodruhy byla hromádka ohlodaných mrtvol, které zřetelně připomínali horníky, jen jim chyběli některé končetiny a celý byly požvýkaní. Bylo jasné, že tu nějaký tvor žije a že má velkou tlamu, vždyť i jen chodba ve které nyní stály měla na šíři přes tři metry a podobně i na výšku, tedy alespoň většinou, neb tento tunel byl přírodní s trochou přitesání. Zapálili pochodně a vyrazili jedním ze dvou možných směrů. I když rachot výtahu byl velký, snažili se pokračovat co nejtišeji, přelézali drobné závaly a snažili se zjistit, jaký tvor tu žije, sem tam ve zdech našli stopy drápů a podle odřenin napočítali tvora, který se podobá ještěru a je velký alespoň sedm metrů i s ocasem na délku. S takovým tvorem a ještě v jeho domovském prostředí by bylo hodně těžké pořízení a tak zatímco pomalu procházeli chodbami a menšími jeskyněmi uvažovali nad pastí. Nadruhou stranu, již v chodbách chodili hodinu a nikde žádná čerstvá známka po tvorovi. Ale to se mělo za chvíli změnit. Před nimi v jedné z chodeb se ozval hluk. Dobrodruhové se opatrně připlížili a opravdu za rohem byl ještěr, který zrovna trhal nějakou mrtvolu. Dobrodruhové si tvora opatrně prohlédli a pak pomalu vycouvali, usoudili, že past bude třeba, přece jen ten tvor vypadal jak nějaký druh kamenožrouta na délku do čtyř metrů a ti mají jak známo apetit nezměrný a kůži tvrdou jak kámen, který dokážou sníst. Potichu a opatrně se vrátili zpět do hlavní jeskyně. Erdy už byl vzhůru a tak plánovali co dál, jak nestvůru odstranit. Mezitím se horníci pokoušeli opravit mechanismus, ale zatím neúspěšně. A tak se zdálo, že jediná cesta povede dolem, kolem té nestvůry. V jeskyni bylo několik sudů s olejem a tak vymysleli past, svezli několik sudů dolů a navršili hromadu kamení, prokládanou mrtvolami a prolitou olejem. Pro normálního tvora by to byla nevábná pochoutka, ale pro kamenožrouta by to mohla být skvělá svačinka. Po takto nachystané pasti nezbývalo než čekat, až se tvor objeví, zhltne jí a stejně tak jeden ohnivý lektvar, který v celé pasti hrál klíčovou roli. Potichu čekali a čekali, už si mysleli, že toho tvora budou muset nějak nalákat a po očku po sobě koukaly, Korgot by toho tvora mohl nalákat a utéci mu, gnom by mu mohla svoji opatrností utéci, Baltan ho nalákat nebo zahnat ohněm a Erdy ten by si také poradil, ale koho vybrat, koho jen. Naštěstí to za ně rozhodl kamenožrout, který se objevil v chodbě s pastí, nejspíš ho nalákala vůně oleje a čerstvého kamení. Pomalu se dokolébal k hromadě a začal ji žvýkat. Kamenožrouti jsou obecně známí jako popelnice co sní vše na co přijde a tak mu ani ten lektvar nevadil a spokojeně ho schroupal, ale v žaludku se stala nelibá věc pro něj, smíchal se s olejem a zaplál a…a…. no kamenožrout byl všude kolem. A teď tedy přišel správný čas na prozkoumání tunelů a objevení, co tu ta potvůrka nashromáždila a nebo co má v doupátku. Tunely procházeli poměrně dlouho, postupně však začali objevovat čím dál více opracovaných tunelů až najednou vyšli na římsu, ze které vedlo schodiště do hloubky, kde bylo slyšet tiché šumění vody. Na jedné straně se drželo skály a na druhé prudce spadalo do hlubin, každý schod byl nepřirozeně vysoký a dlouho trvalo je sešplhat. Když se konečně dotkly dna obrovské jeskyně zjistili, že větší její část je zatopena, na straně kde stály však byl alespoň kousek souše a na ní těsně u vody stál domek s propadenou střechou, tedy spíš jen zbytek kamenných zdí. Odsud vedli dva východy. Ovšem dobrodruhům to nedalo a přemýšleli, zda za vodou není něco důležitého, proč by tu jinak bylo to jezero, zkusili vrhnout pochodeň do dálky, ovšem ta ozářila jen nepřirozeně tichou vodu.

– výlet lodí

– aréna Korgotům barbar

– dvojníci a večírek

– odstranení těla

– založení hordy

– pogrom města

– nemrtvé zahrady, pavoučí stoky

– pro věci a k vzducholodi

– hospoda a maják

◄Intermezzo 1  – Intermezzo 2 ►