Introduction Myšmaš:

Všechno to začalo nenápadně jednoho dne v malé vísce s nezajímavým jménem Dolnohor. Čím byla tato víska zajímavá? Ničím. Lidé si tu žili svůj poklidný život. Jak taky ne, když každý znal každého už od mala a každý na každého věděl snad vše. V jediné hospodě se nešidilo a slavnosti bývali pod širým nebem.  Cizinci sem zavítali jen málo, obchodníci tu byli vítáni a peníze tu byly skoro neznámé, každý tu spíš směňoval. Měli tu své malé radosti i starosti. V létě se snažili obdělávat svá skromná políčka, na podzim lovili a v zimě přežívali sněhové závěje, rodily se jim silné děti (jiné by tu ani nepřežili), které skládali svojí zkoušku dospělosti. A tento den to vše začalo. Ale ještě než se do tohoto dne ponoříme, je nutné vypovědět pár předcházejících událostí.

.

Nejprve o Baltanovi synovi Banara. Tento zvláštní půlčický poutník, do této vísky zavítal z velké dálky. Z míst, kde slunce hřeje celý rok a kde kopce jsou něčím zvláštním. Z míst, kde se prohání tisícihlavá stáda bizonů a kde žijí podobní jemu celý život v pohybu a na koních.  To byl jeho život, až do okamžiku, kdy se vydal po stopě velmi zvláštní kořisti, kořisti, co by mu u klanu úctu přinesla a díky které by byl uznán za ctihodného. Ovšem kořist mu záhadně unikala, vždy našel stopu, ale někdy se zdála čerstvá, někdy starší a postupně ho zavedla až do této Tengrim zapomenuté země, kde stopu zcela ztratit v jedné sněhové bouři. Stejně tak v bouři přišel o koně a tak mu nezbylo, než vyčkat v této vesnici na příchod jara a vyrazit dál. Ovšem ani v Dolnohoru se mu špatně nežilo, jako znalý stop se dovedl zdejším lidem odměnit zvěřinou za to, že tu mohl přespat a malé děti lačně hltali jeho příběhy a nejen děti, ale každý ve vesnici rád chodil poslouchat, když Baltan mluvil o své domovině.

Další osobou, o které se nesmím zapomenout zmínit je Ozmund. Ozmund mastičkář, Ozmund co propadl u testu dospělosti. A má ještě mnoho jiných přízvisek. Rodák z Dolnohoru, který je považován za chlapce i když tomu jeho věk neodpovídá a i jiní mladší z vesnice jsou považováni za muže, ale Ozmund ne, minulé dva roky se mu nepovedlo složit zkoušku dospělosti, ať už náhodou a nebo ,,, samozřejmě náhodou a neštěstím, jak jinak. A tak se letos stal nejstarším kandidátem na dospělost. Sám v sobě rozhodnut buď zkoušku složit a stát se mužem anebo se nevrátit a navždy odejít z této vesnice, aby nebyl všem pro smích, a sebou si vezme jen své znalosti léčitele a nějak se prokouše světem. To je Ozmund, lidské dítě v lidské vesnici.

A nyní se vraťme ke zkoušce dospělosti. Co to vůbec je? V době zimního slunovratu se vyšlou všichni mladí, kteří se chtějí stát dospělými (dívky i chlapci) k nedalekému kamennému kruhu, kde musí ukořistit červený fábor a s ním se vrátit zpět. Vcelku jednoduché, ale má to pár háčků samozřejmě. Prvním a asi nejtěžším je, že fáborků je méně než uchazečů, dalším je, že někdy se smluví skupinka a ta stluče jiné, co fáborek získali. Po cestě jsou i další nástrahy a nebezpečí, které některé od zkoušky odrazují. A asi tím největším strašákem je, že ne všichni se vrátí a sem tam se někdo vrátí, ale podivně zestárlý a se znalostmi, které ho nenechají klidně sedět ve vesnici a v brzké době odchází pryč. To je slavnost dospívání, která se blíží a která rozhodne o životu Ozmunda. A tak se na letošní cestu i patřičně připravil, mapku oblasti, saně, pár pochodní, lano a to je snad vše, co bude v tom krátkém běhu potřebovat, nene, ještě sněžnice si obstaral a takto obtěžkaný se v předvečer slunovratu vydal na náves, kde zkouška má započnout. Mezitím na druhé straně vesnice přišla skupinka mužů požádat Baltana, zda by se letošní slavnosti neúčastnil, že by mohl děti trochu postrašit u kamenných pilířů. Baltan v tom viděl trochu povyražení od každodenní rutiny a tak ho ani moc přemlouvat nemuseli a vydal se ke kruhu, vyhlédnout si místo, kde se ve tmě schová a nějakým trikem děti u fáborků postraší. Ozmund dorazil na náves právě v čas, starosta vesnice přednáší svůj srdceryvný přednes, bohužel stejný jako každý rok, takže už ho lidé poslouchají je ze zdvořilosti, vatra na návsi taky připravená ke vzplanutí a sudy piva a jiné dobroty všude po stolech. A už starosta pomalu proslov končí, vítěz minulého roku už má v rukou louč a je připraven s posledním slovem zapálit hranici a, už je ten čas a závod odstartován. Skupina dospívajících se roztrhla na několik menších, jak si vytipovali tu nejlepší cestu, Ozmund také běží s jednou skupinkou, ani nezapaluje pochodeň, využívá světla jiného běžce. Doběhli na kraj vesnice a teď rychle z kopce. Ozmund sedá na saně a vrhá se dolů, až po chvilce si uvědomí, že světlo měl v ruce někdo jiný a tak se snaží v myšlenkách vzpomenout na tenhle úsek cesty a kličkovat saněmi mezi stromy a vývraty. Jeden přehlédl. Narazil do něj a letí hezkých pár metrů. Když se otřepe a vzpamatuje, rychle bere batoh s pochodněmi a zbytkem, saně jsou někde ve tmě a světlo za ním se znatelně přibližuje. Musí udržet náskok si a tak tápavě běží do dalšího kopce. Potřebuje světlo, nebo se ztratí, na chvíli zastavuje, rozžehl louč a kouká po okolí trochu dezorientovaně, kouká do mapky a nachází bod, co zná. Rozbíhá se dál, v tom těžkém sněhu kolem to jde těžce, ale drží si odstup od ostatních. Co to tam v křoví šramotí. Ze křoví skáče hromotluk a Ozmund se rozmachuje pochodní, která jen neškodně pročísne vzduch, ale něco se ho pokusilo chytit, trhne sebou, batoh upadne a Ozmund s pochodní klopýtá kolem stínů a dál a dál. Pochodeň dohasíná, ale v dáli vidí světlejší bod, to by měl být jeho cíl. Kamenný kruh.

Baltan zatím sedí za stromem a jen naslouchá zvukům lesa, chvíli se mu zdálo, že slyší děti, jojo, nějaké se vylekalo a vykřiklo. No už to asi začalo a za chvíli se sem plno těch nebojsů nahrne a budou si myslet, že dostanou fáborky zadarmo, to ne. Hezky jim to ztížím. V tu chvíli se uprostřed kruhu kamenů rozzáří světlo. Baltan to ohromeně pozoruje, vidí vertikální stříbrnou plochu, která se ve vzduchu vznáší uprostřed kamenného kruhu. Skrz ni není nic vidět, ale tu najednou z ní vyjdou dvě osoby, hmm, lidé, muž a žena, něco kolem pětadvaceti, vypadají na válečníky a že toho mají hodně za sebou. Co ti tu dělají? Chvíli se rozhlíží a pak se vydají do tmy. Snad je nepotkají ty děcka, ještě by se mohlo něco nehezkého stát. A hele, z opačné strany se žene nějaké dítě, vrhá se za fáborkem a mizí ve světle.

Ozmund zadýchaně vybíhá na pahorek a vidí světlý bod mezi kameny, jak ozařuje několik fáborků na zemi v celém kruhu. Do kruhu vběhly dvě děti a s fáborky mizí na druhé straně ve tmě. Hmm, kolik jich tam ještě je, kouká a vidí dva, poslední dva na zemi co leží a támhle za kamenem vidí pohyb a támhle další. Nene, jeden musí ukořistit. Děti se vrhají do kruhu a Ozmund vrhá už dohaslou pochodeň jedno dítě je tím rozhozené a na chvíli se zastaví, druhé mezitím někam zmizelo i s praporkem. Zbývá poslední a ten kluk je u něj blíž. Ozmund se překonává a dává se do dalšího běhu, musí být rychlejší, prostě musí. V poslední chvíli skočí po fáborku, ale kluk je o zlomek sekundy rychlejší, chytí fáborek a udělá krok ke světlu. Ozmund dopadá do sněhu, rychle se otáčí a skáče po klukovi a ….. dopadne na podzimní listí.

Najednou je v kruhu klid, děti nějakým záhadným způsobem zmizeli a tak to Baltanovi nedá a jde prozkoumat tu stříbrnou plochu, jestli je to to co si myslí, tak děti by měli snad rychle se vrátit, snad nejsou nekde v nebezpečí. Sice to nejsou jeho děti ani příbuzní, ale nedá mu to, ať z pocitu záchranáře anebo ze zvědavosti vkročí do portálu a objeví se v lese. Předním leží na zemi Ozmund.

Kniha 1: V kouli►