Kniha 1: V kouli

– V kouli: Ozmund ve skutečnosti spíše klečí na zemi a zkoumá jednu kytku, co má pod rukama. Něco si mumlá o tom, že ta by tu růst neměla, že je pěkně jedovatá a pomalu se začíná kolem sebe rozhlížet a dochází mu, že tu není nikde sníh. Že je tu i tepleji a slunce vlastně svítí a ona předtím byla noc. Když se otočí, tak za sebou vidí stále otevřený portál, ale když se ho zkusí dotknout, tak z této strany je jakoby neprostupný. Až teď si všímá Baltana, který mezitím udělal malé kolečko, kolem menhiru a dívá se po stopách. Objevuje jen malou cestičku někam do lesa. Když se ohlédne směrem k portálu, který se právě zavřel Ozmund myslí, že se dívá na něj a tak s brebentěním rovnou spouští, že budou muset najít vesnici, že beztak dojdou ještě v čas, že to nemůže být daleko, ale Baltan už teď ví svoje, buď je to přeneslo o nějaký čas dál, tak jak některé jiné děti a nebo jsou to dveře někam jinam a to do nebezpečnějšího někam, podle toho, že neslyší ptáky ani zpívat. No co, tady už nic nenadělá a tak se vydává po cestě. Štěbetající Ozmund v jeho patách, stále o tom, že vesnice nemůže být daleko. Po chvíli už je toho na Baltana moc a zeptá se jen, nebyl ten menhir u vaší vesnice na kopci? Ozmund se zarazí a mlčky jde za Baltanem.

– Podivná osoba: Cesta se mění spíše v pěšinu, někdy vede přímo skrz křoví, daleko více připomíná stezku vyšlapanou zvěří, ale to moc smysl nedává, když vede od portálu. Ozmund po cestě zkoumá květiny a dochází k podivnému závěru, kdyby chtěl vyrobit jed, tak tu má vysloveně ráj rostlin, ale na jediný léčivý lektvar, aby pohledal bylinky, i stromy vypadají, jakoby je postihlo nějaké prokletí, zdají se unavené, nakažené a jejich listoví je jakoby šedivé. I okolní zvuky jsou jakoby tišší, jakoby se každé zvířátko tu bálo a nebo spíš, jako by tu žádné ani nebylo a to vše dobarvuje jemné šero, jakoby i slunce propadlo pocitu, že vše má být pochmurné. Ale něco tu přeci musí žít, sem tam větévka zapraští a nebo je snad někdo sleduje? Ozmund se snaží nenápadně Baltanovi říci svojí obavu. Baltan už však o tom cizinci ví a nenápadně říká, že půjdou dál, a uvidí, třeba je jen sleduje a nechá jít a nebo se něčím prozradí víc. S tímto pronásledovatelem se dostanou skrz další křoví a dalších mnoho metrů, až nakonec se zdá, že opravdu jen je pozoruje, a nebo že už by tu nebyl? Najednou vyjdou z dalšího křoví a před nimi cesta vyježděná povozy. Tak kudy, vpravo nebo vlevo, mohou si tak maximálně hodit mincí, ale vlevo zahlédli pohyb a na cestu vyšel cizinec v oblečení z všeho co snad našel, něco z kůže, něco z plátna a něco snad z rostlin spletené, vysoký ke dvou metrům a asi i rozložitý, zarostlý, špinavý a vydal se dál cestou vlevo. No pokud je sledoval on, tak by asi mohli jít i jeho směrem, třeba je dovede někam do civilizace. V bezpečné vzdálenosti, jdou za tou osobou. Po cestě klikatící se pochmurným lesem. Najednou se ten podivný zastaví a odhrne křoví po straně, pak ho pustí a jde dál. Když k stejnému místu dojde i Baltan s Ozmundem, nedá to Ozmundovi a nakoukne do křoví a vyjekne. Baltan se podívá co Ozmunda polekalo a když se podívá na cestu, postava zrovna zachází za zatáčku. V keři leží lidská ruka.

– Ruka z křoví: Ruka ležela v křoví sama, bez zbytku těla, ale nezdá se moc stará, jakoby ji něco utrhlo a pohodilo a co je zvláštnější,ani okousaná od zvěře není. Po chvíli hledání našli v blízkém okolí cesty dohromady tři mrtvé muže, podle toho, co měli u sebe, nebyli moc majetní, jejich hlavní náklad tvořili krátké kolíky a pár drobných mincí. Ozmund po dlouhé chvíli obral jednoho mrtvého o boty, neb ty jeho byly spíš svázané cosi, co mu už ani nesedělo a navíc byly do zimy a ta tu rozhodne nebyla. Krom toho našli i nějaký lístek popsaný neznámým písmem. Nu co, mrtvým jsou věci na nic a pokud ty kolky mají nějakou cenu, pár drobných se bude najisto hodit. A tak vystrojeni z výbavy mrtvých (hlavně Ozmund, který krom své hlavy neměl nic) se vydali po cestě dál. Trochu v obavách, aby nepotkali toho tvora, co napadl skupinku mužů, trochu povzbuzeni nálezem lidí, kteří vypadali za živa normálně.

.

– Vesnice s malým problémem: Těsně před soumrakem se dvěma cestovatelům povedlo dorazit k dřevěné palisádě. Na bráně hlídalo několik můžu a jejich první dotaz co chcete a kdo jste, dával znát, že nebudou zrovna přátelsky naladění. Dobrodruhové slušně vysvětlili, že jen prochází a hledají nocleh. Strážní se podívali na zapadající slunce a rychle je pustili dovnitř s tím, ať jim ukážou ruce a krky. Podivný dotaz, ale oba ho vyplnili a po krátké kontrole od jednoho strážného byli vpuštěni do města. No města, spíše vesnice, co se mačká mezi stěnami palisády, pár domků, jedna hospoda a pár ušmudlaných dětí. Netřeba se ptát na cestu. Na první pohled je jasné kam jít. Přešli náves až k většímu stavení, které ani vývěsní štít nemělo a když vešli do vnitřku a po pár schůdcích dolů, otevřel se jim výhled na velmi chudou hospodu s hliněnou podlahou, pár lavicemi a hostinským, který nejspíš dělá i dřevorubce. Přivítal je ne zrovna s velkým nadšením a rovnou jim oznámil, že nocovat můžou tu na lavicích pokud chtějí a co že si to dají. V hospodě sedělo i několik dalších osadníků, kteří si cestovatele zvědavě prohlíželi, když však poznali, že jim je to nemilé, tak své pohledy stočili zpět do hliněných korbelů a znuděné konverzaci. To poskytlo Baltanovi a Ozmundovi chvilku na odpočinek a rozkoukání, kde to vlastně jsou a co se tu děje. Při večeří (která byla nic moc) se dozvěděli, že jsou v knížectví Havrana, který žije na nedalekém hradu a jehož rodina trpí zvláštní nemocí, kterou nedokázal nikdo vyléčit, prý ten co ji vyléčí dostane velkou odměnu. Na tohle slyšel Ozmund a hned se té myšlenky chytil, jak by mohl být pak známí, významný, jak by bylo dobré mít za přítele knížete. Baltan už tak nadšený nebyl, zvlášť když viděl, jak tu lidé žijí. Čeho si všiml a bylo nezvyklé, byly i kožené obojky, které tu každý měl, připomínali otrocké proužky, které už viděl a vůbec se mu to nelíbilo, ale své obavy si nechal jen pro sebe. Když už dojídali a pomalu je okolní šrumot ukolébával, venku se kdosi rozkřičel, něco se venku dělo. Samozřejmě jejich zvědavost převážila a vykoukli ven. Venku se hádali dva muži, jeden z nich hysterický a druhý se mu snažil odporovat. Z hádky bylo zřejmé, že hysterickému se ztratila dcera, nejspíš někde za hradbami a chtěl se pro ni vydat, druhý, starosta, nechtěl nikoho pustil za hradby kvůli nebezpečí, které je v lesích a v noci jen sílí  Hádka přitáhla pozornost mnoha lidí z vesnice. Hysterický muž začal nabízet hory doly, aby někoho přesvědčil, aby s ním šel do mlh v lesích a pomohl mu najít dcerku. Ovšem na lidech bylo vidět, že se více bojí toho co je v mlze, než aby s ním vyrazili. To se dotklo Ozmunda a snažil se přesvědčit Baltana, aby mu pomohli, aby šli, přece jim to nic neudělá. Baltan se chvíli bránil, ale když bylo vidět, že by Ozmund šel i sám, tak svolil, přece nenechá toho kluka, aby se v tom lese někde ztratil. Když se přihlásili tito dobrodruzi, nakonec našlo odvahu i pár vesničanů. Vzali louče, víc než bylo třeba, sekery a jiné náčiní na obranu a jako velký houf byly puštěni branou i přes nesouhlasné pohledy starosty. Okolní příroda jakoby se změnila, s příchodem noci, se všude plazily smotky mlhy, obklopovaly skupinu, jako by ji chtěli svést z cesty, jakoby byla živá a chtěla ovládnout vše v jejím okolí. Už tak vystrašení vesničané měli co dělat, aby netrnuli strachy. Najednou se ze země zvedla zelená mlha a všichni vesničané ztuhli uprostřed pohybu, jen v jejích očích byl vidět děs, Baltana a Ozmunda tato vlna nějak minula, ale to co uslyšeli ve tmě lesa jim přivodilo husí kůži. Jakoby ve větvích šustili malé nožičky a to hodně velké nožičky a velké množství a jakoby patřili těm pavoukům o velikosti půlčíka, co zrovna skáčou ze stromů. Baltan s Ozmundem rychle zhodnotili situaci, buď utečou a nechají tu vesničany jako potravu a nebo zkusí pavouky odrazit. No stejně utíkat pavoukům v neznámém lese a v noci není dobrý nápad, tak tedy volba připadla na záchranu vesničanů. Baltan odráží pavouky všemi svými schopnostmi. Ozmund se taky snaží. V půli boje najednou vesničané se pomalu začínají pohybovat. Jako by kouzlo z nich pomalu opadalo a pavouci, když tohle vidí, tak se snaží utéci. Většině se to povedlo a co je důležitější všichni vesničané přežili, ale přišla nová hádka, část vesničanů se odtrhla a vrací se zpět a jen menší skupinka pokračuje lesem dál. Prý k místu u říčky, kam dívka ráda chodila, k malé skalce, která ve dne je krásným místem, ale v noci,,,,ozvalo se zavití…Všichni vesničané se přikrčili, i Baltana to trochu vyvedlo z míry, první zvířecí zvuk v tomhle bohem zapomenutém lese. Ale to vytí bylo podivně temné, jako by slibovalo krev a smrt. Vesničané zrychlili, prý už jen kousek, kousíček a budou tam. A opravdu, moc nezbývalo, dorazili ke skále a  vedoucí muž se sesypal, na kameni u řeky jen krev a paže, bezesporu dětská a čerstvá. Vůdce skupinky zničený, chtěl hledat zbytek těla, ale ostatní mu to nedovolili, nejen proto, že se obávali, že ho najdou, okousané, zohavené, zničené, ale taky proto, že to vytí se ozvalo blíž. Držíc muže rychle spěchali zpět do vesnice, rychle, než se to vlčí monstrum objeví. Zvládli to, všichni, jen ta skupinka co se oddělila se ještě nevrátila. Avšak ve vesnici čekala ještě jedna zpráva. Dívka se na pokraji sil vrátila do vesnice a teď se o ni stará žena léčitele, vůdce skupiny se okamžitě rozběhl domů, přece jen on byl léčitel. Tak skončila noční výprava, lidé se pomalu ukládaly ke spánku, stráž netrpělivě vyhlížela pár můžu co se ještě nevrátili (a už nikdy nevrátí) a Baltan s Ozmundem si ustlali v hostinci na zemi. Ráno bylo blízko, ale ještě pár hodin spánku snad ukradnou noci.

– Na cestě: Dalšího dne ráno, po krátkém spánku v hostinci je probudilo sluneční světlo, které dovnitř vnikalo otevřeným oknem. Když se protáhli, tak jim byla nabídnuta snídaně a po chvíli se objevil i vůdce zdejší vesnice. Poděkoval jim za pomoc a po krátké debatě co plánují a kam cestují, jim otevřeně řekl, že nejvíce informací co hledají, najdou na hradu hraběte Havrana, který ovládá zdejší kraj a dříve nebo později by ho měli navštívit. Pokud tak učiní, tak by byl rád, kdyby předali hraběti vzkaz a s tím jim podával lístek. Samozřejmě nezapomněl zmínit, že děti, které se zde objevili a mluvili o červeném fáboru, též mířili na hrad. Až nyní si vzpomněli na kolíky, které měli sebou, a když se o nich zmínili, starosta posmutněl a vyložil jim, jak několik z jeho vesnice byly pro tyto kolíky poslány a že je odkoupí alespoň od dobrodruhů. Bohužel ve vesnici nebyly žádný koně ani osli, tak dále budou muset po svých. Poté co odešel starosta se dovnitř vehnal mastičkář, který jim děkoval za záchranu dcery a i když se vrátila sama dal jim vše, co slíbil a nabídl jakoukoliv další pomoc. Ano sice jeho dcera byla zmrzačená, ale hlavně žila a to bylo pro něj nejdůležitější. Dobrodruhové se tedy dovybavili vším, co by jim na cestě dále mohlo pomoci, a vyrazili směrem k hradu. Ještě u brány se dozvěděli, že cesta jim bude trvat dva dny, ale snad k večeru by měli dojít do další vesnice. Docela vřele jim doporučovali, aby netrávili noc venku. Cesta celý den jim ubíhala vcelku příjemně, sice okolí bylo šedivé, nepříjemně tiché až depresivní, na cestě nepotkali jedinou živou (ani neživou) bytost a počasí bylo takové stálé pošmourné. Když se nachýlil večer, tak přešli říčku po mostě a když padla tma, tak dorazili k cestovní boudě stojící u cesty. Vesnice nikde v dosahu. Než zůstat v noci někde na cestě, tak se rozhodli pro čtyři stěny a částečně celou střechu. Sice místo dveří byl jen otvor, okna bez okenic, ale furt se toto místo dalo lépe bránit. Uvnitř rozdělali oheň a rozdělili si hlídky. Noc poněkud ožila životem a sem tam se ozval nějaký nelidský skřek. Když byl čas na střídání hlídek, tak se ozvalo podivné šouravé škrábání. Toto šourání neustalo, naopak se začalo spíš přibližovat a bylo výhružnější. Aby toho nebylo málo, tak v zadní části místnosti, kde byla hromádka ze zříceného stropu, se začala pohybovat a něco se z ní škrábat. Oba dobrodruhové byly ve střehu, když se z hromádky vynořila kostlivá tlapka a za ní kočičí hlava. Mastičkář byl chvilku vyděšený, ale Baltan zareagoval a kočičí mrtvolu vyhodil dveřmi ven, přitom se rychle podíval co se venku děje a těch několik kostlivců mu zrovna na náladě nepřidalo. Rychle přemýšlel co s tím, magie nepřipadala v úvahu, neb nic složitějšího se mu tu nepodařilo seslat. Bude zbývat to vyřešit ručně a k tomu bude potřebovat i mastičkáře, aby bojoval, i když je to skoro ještě dítě. Oba se ozbrojili a připravili se i s polínkem v ruce na to, že kostlivci zaútočí a budou chtít vlézt dovnitř a kostlivci je nenechali dlouho čekat. Jakmile objevili dveře a okna, chtěli se prodrat dovnitř, ale oba dobrodruhové je mlátili hořícími poleny a zbraněmi na ně útočili, až je postupně začali udolávat. Když už se zdálo, že vyhrávají, tak na střechu dosedlo něco těžšího a jakoby kostlivcům něco vlilo novou energii do kostí a venku se ozvalo další a další škrábání, které značilo další problémy.  Museli rychle přemýšlet, jak se zbavit nového nebezpečí, jak přežít a jak se odsud dostat. Mastičkář se rozhodl, Baltan se staral o bezpečnost jejich chýše a mastičkář se pokusil potichu vyplížit po suti a dostat se k propadenému stromu a rychle zaútočil na tvora na střeše. Povedlo se mu asi za sáhnout, protože tvor se najednou zvedl do vzduchu a za pomoci křídel odletěl pryč, až teď vyděl, že je tento tvor velikosti člověka a má velká netopýří křídla. Co však bylo zajímavější, že jakmile se tvor stáhl, tak kostlivci ztuhli na místě a pak popadali mrtvě k zemi. V tuto noc se už nic dalšího nepřihodilo, ráno zjistili, že kostlivci vylezli z nedalekého příkopu a ani zbraně neměli a kočka, nu ta leží mrtvě venku u cesty. Rychle pobrali své věci a vyrazili dál. Co nejrychleji, aby další noc nemuseli strávit venku. Až po pár hodinách dorazili k vesnici, kam chtěli dorazit včerejšího večera. Sem by za tmy nedošli a kdo ví, zda by je ten tvor nepřepadl po cestě. Zde se již moc nezdrželi, neb hrad a cesta k němu už se zdála jen na několik hodin a tu by do tmy mohli stihnout. A také že stihli.

– Hrad a trpasličí bratři: První kontakt s hradem byl obvyklým stylem, zakřičení z hradeb, kdo jste a co chcete a když řekli, že se chtějí podívat na nemoc hraběte a zkusit ji vyléčit, tak po chvíli čekání je přece jen uvedli na nádvoří. Bylo jim oznámeno, že hrabě právě není přítomen, ale jeho matka jim povolila vstup a zve je k večeři. Nádvoří hradu byla velká čtvercová volná plocha s prázdným psincem, vozem s dvěma kravkami, kolem kterého posedávali dva trpaslíci a prázdná stáj. Na tak malý hrad tu však bylo až příliš vojáků. Majordomus je odvedl do jejich pokojů, které byly prostorné, na jejich zvyklosti luxusně vybavené a hlavně měli připravenou lázeň. Do večera zbývalo pár hodin a tak nabízené lázně využili a po dlouhé době si pohověli. Baltan po koupeli vyšel na obhlídku hradu, dal se do hovoru se strážnými a zjistil, že hraběcí rodina se skládá z matky hraběte, hraběte a jeho ženy, dcery která dospívá, syna, který zrovna získává zkušenosti jako strážný a ještě dvou dětí, které pobíhají. O moc víc toho o vládnoucí rodině nezjistil, snad jen to, že nejstarší z rodu je trochu čarodějnice. U trpaslíků však pochodil víc, jelikož to jsou pocestní trhovci, co dováží co je zrovna třeba, tak měli přehled o okolí, o tom co se děje a když je pohostil kumisem (posledním zbylým z světa mimo kouli) tak najednou se mu otevřeli a dozvěděl se i jejich příběh, o tom jak se dostali do koule, že jsou bratři a že ta nemoc se drží jako prokletí jen vládnoucí rodiny, většina rodiny je citlivější na světlo, jsou bledí a v některých dnech o nich člověk ani neví, že nemoc se pokusilo vyléčit už více léčitelů, ale nikdo neuspěl a většina jich skončila mrtvá, k tomu, jak je hraběcí rodina prokletá se zdá, jako by se to odráželo i jeho knížectví, celé kouli, prý staří lidé (a těch je zatraceně málo tu) pamatují, kdy v lesích byly i zajíci a ne jen krev sající a maso trhající příšery. V tu dobu někdo zaklepal mastičkářovi na dveře a zakašlal Baltanovi za zády, byl čas na večeři a i trpaslíci byly zváni. Havran se zatím nevrátil a tak je u večeře čekala jen jeho matka. Dětem prý nebylo dobře a vnuk u stráže jí se stráží a ona nerada jí sama, tak snad nevadí, že je pozvala. Večeře proběhla v takovém klidném duchu, matka se ptala na dění okolo a hlavně vně koule, co se změnilo. A naopak dobrodruhové se dozvěděli něco více o tomto místě i o jeho historii, asi matka ráda o těchto věcech hovořila. Hovořila o tom, že jako malá sem s otcem přijela s elfy a ti mu předali vládu nad zdejším krajem, že ho má strážit a starat se o něj než se vrátí a to už je hezkých pár století avšak jejich rodina plní tento úkol svědomí. Toto místo označuje jako elfí zahradu, ovšem neví proč, ale elfové sem tam pošlou další lidi a někdy i jiné tvory, kteří zde v kouli s nimi žijí, avšak kouli nikdo neopustí.  Když se stočilo povídání i k nemoci, tak v tom nikdo nic nezjistil, některé z rodu to postihlo více, některé méně, ale každý je postihnut a jen jejich rodina. V tomto duchu i večeře skončila, a když Ozmund zmínil, že by chtěl léčit tuto nemoc, tak mu matka rodu nezapomněla připomenout, jak dopadají ti, co neuspějí, ale zase naopak pokud by uspěly, tak by získaly velkou váhu jejich jména. Tohle Ozmunda velmi zaujalo, vyléčit hraběte, to už je někdo. To už by o něm nemohli říci, že je dítě. Než se rozloučili, tak nabídla matka Ozmundovi, ať se za ní zastaví, že by si s ním ráda promluvila. Unavený Ozmund souhlasil, že nabídku přijme, ovšem zda to mohou nechat na další den. Před tím než šli spát, tak propukla velká debata, zda do léčení jít nebo ne. Baltan byl proti, že se nějak odsud dostanou sami, ale Ozmund si postavil hlavu, že prý to zvládne, že je vyléčí. Nakonec Baltan ustoupil a šel do svého pokoje.  V pokojích zkontrolovali komíny, aby jimi nic nepřiletělo, okna která byly zamřížovaná a dveře pro jistotu zajistili židlí. Poté konečně strávili příjemnou ničím nerušenou noc. U stolu zůstali jen trpaslíci a matka, ta k nim obrátila svou pozornost a po obchodnicku jim vyložila, že těm dvěma nevěří a že by ráda, aby je trpaslíci po očku pozorovali a zjistili, co mají opravdu za lubem, samozřejmě jim za to zaplatí, o to se bát nemusí a kdyby chtěli provést něco proti její rodině, aby je klidně i odstranily. Trpaslíci souhlasili s tím, že je budou sledovat a podají informace přímo jí, hlavně nenápadně.

– Den druhý: den začal svěže, všichni odpočatí a v bezpečí se toulali po hradě, trpaslík byl věčně v kuchyni a debatoval s manželkou kuchaře, která si ho předcházela, jak jen mohla. Ozmund se potuloval po celém hradě a hledal nějaké známky, které by ukazovaly na nemoc. Baltan se také toulal po hradě a snažil se přijít na celou tu záhadu. Nepřipadlo mu to jako nemoc, spíš nějaká kletba a tak hledal tímto směrem nějaké známky. Narážely na sebe celý den. Ozmund zavítal i na návštěvu za matkou, ale stráže ho k ní nepustily, prý že odpočívá a ať přijde později. Co si tak všiml, tak nikoho z rodiny neviděl, krom syna ve stráži. Baltan se vyptával a testoval magii, ale jediné co zjistil, tak že jediná čarodějka tu je matka a žádnou ani zbytkovou magii neobjevil. Takto uběhl celý den, dobrodruhové si odpočinuli a nic moc nezjistili, až těsně po západu slunce byli všichni tři pozváni k večeři. Tato večeře už byla poněkud větší, hrabě dorazil prý ještě minulou noc a unaveně odpočíval. Přítomna byla i jeho žena a dcera. Jen nejmladší děti a strážný tu nebyl. Hraběcí rodina jedla skromně a tiše a jen sem tam se ptal ze slušnosti. Po skončení večeře se všichni z rodiny nějak omluvili, až nakonec zůstal jen hrabě a dobrodruhové. Poté zpustil bez okolků, co tu chtějí, pokud léčit, tak jak a čím a zda znají důsledky neúspěchu. Když přikývli, tak Havran nabídl, že jim splní tři přání dohromady a aby to bylo ještě zajímavější tak ať každý z těch dvou napíše dvě přání co by chtěl a pak vylosuje tři z těchto přání. Pokud s tímto souhlasí, tak jim bude jeden člen rodiny k dispozici kdykoliv a pokud mají ještě nějaký požadavek, tak se ho pokusí splnit. Zatím žádný velký požadavek neměli a tak jim k ruce byla slíbena nejstarší dcera. Po skončení rozhovoru se vydal Ozmund k matce. Tentokrát byl vpuštěn bez problémů, a když vešel, pochopil, že vešel do pracovny čarodějnice. Krom křišťálové koule a plno bylin, to byla i atmosféra, co tuto místnost prozradilo. Matka se od jednoho stolku obrátila k Ozmundovi a v ruce držela červený fábor. Proto tu jsi prohodila a dala mu ho. Ozmund chtěl položit nějaké otázky, ale pak je raději spolkl, ale i tak na některé dostal odpověď, když matka pověděla, že tu některé děti byly. Z některých se stali obyvatelé, některé hledali cestu odsud. To ho zaujalo, že vede cesta odsud. Když se na tohle zeptal, tak mu to potvrdila, ale více o tom nepověděla. Poté ho poslala pryč, že prý je unavená. Konec druhého dne, plno otázek v hlavě a úkol.

– Nemocná rodina: Další dny se slili do hledání léku. Dívka byla k dispozici a opravdu zjistili, že slunce ji popálí, jídlem z kuchyně to rozhodně není, potraviny vypadají v pořádku. Na hradě se vyskytuje více lidí ve stejných oblastech jako hraběcí rodina a ani ti nejsou nemocní. Dalším příznakem je velká únava a noční nespavost. O moc více se jim nepovedlo zjistit, krom toho, že léčba, která byla, kdy provedena nepůsobila, buď vůbec, anebo jen přechodně. Z hlediska magie také nebyli o moc úspěšnější, když měli volné ruce, tak zjistili, že tu nějaké kouzlo působí, ale nic určitého, nic na někoho zaměřeného. Už byly téměř bezradní, když jedné noci objevili další příznak, náměsíčnost. V tomto čase se trpaslík pokoušel o výrobu kumisu z kravského mléka, ale výsledek nebyl nic moc. Z geografického hlediska objevili ještě starou svatyni, ale když ji prozkoumali, neobjevili nic, co by odkazovala na nějakého určitého boha, ani na božskou magii.  Během těchto dnů si všimli toho, že hraběcí rodina většinou vstává po soumraku, právě kvůli jejich nemoci a podobně žije i celý hrad. Den začíná večeří a končí brzkou snídaní, ještě za tmy.

– Průzkum sklepení: Zajímavostí tohoto místa je, že nemá sklepení, což u hradu na skále je věz velmi nezvyklá. Ale ani pořádné prohledání k ničemu nevedlo. Jedné noci uviděli dívku, která projevuje sklony k náměsíčnosti, jak se prochází po hradě. Nejprve ji chtěli probudit, ale pak si to rozmysleli a vydali se jí sledovat. Dívka procházela hradem, nejprve chaoticky a poté se zastavila u jedné stěny. Zde zaplula pod gobelín a po malé chvíli bylo slyšet odsouvání kamenné stěny. Dobrodruhové chvíli počkali a pak chtěli jít za dívkou, ovšem bohužel dveře byly zavřené. Dané místo si označili a ráno se ho vydali více prozkoumat. Zjistili, že na kamenech pod gobelínem jsou znaky, které bohužel neznají a tak si je pro jistotu opsali, ale přece jen, nějak se tam za dveře musí dát dostat. Bohužel, cestu skrz nenašli, ale když s opsanými znaky přišli za trpaslíkem, tak jim ozřejmil, že je to zdejší písmo a že jsou to znaky abecedy, že s jejich pomocí lze napsat cokoliv. Co naplat, trpaslíke sice moc neznali, ale nezdál se být nějak proti nim, tak mu stěnu ukázali a pak se ho ptali na různá slova, která by je mohla pustit dovnitř. Zkusili otevří se, vstup, dveře, melor, okno, průchod, portál,…. a mnoho dalšího, ale dveře se otevřeli až na povel vchod. Opatrně nahlédly dovnitř a uviděli schody dolů, tak přece jen to sklepení tu je. Z druhé strany dveří byly podobné znaky a tak opatrně vešli dva ze tří dovnitř a nechali se zavřít a zkoušeli znaky pro otevření. Tentokrát vchod nefungoval, ale po chvíli uvažování namačkali slovo východ a dveře se otevřeli. Po tomto zjištění se dohodli, že navečer vyrazí prozkoumat sklepení hradu. Navečer se seskupily kolem vchodu do podzemí. Ozmund s lucernou, Baltan se zbraněmi a Erdy, ten taky se zbraněmi. Opatrně otevřeli průchod a vydali se do hlouby sklepení. Scházeli po dlouhých chodech a když už byli skoro dole zaslechli nejaké šustivé kroky po schodech dolů, lekli se, aby to nebyl někdo z Havranovi rodiny, kdo ví, co objevili a proto se namáčkli do výklenku a světlo zhasly. Kroky se přibližovali víc a víc, až je skoro hmatatelně cítili, nekdo beze světla se zastavil jen pár stop od nich, pak zaslyšeli podivné zamručení a Ozmund úlekem nadskočil, když se ho dotklo něco jakoby obalené v látce. I oba zbylý dobrodruhové zareagovali, když uslyšeli výkřik a promáchli zbraněmi, které něco zasáhli, ale jakoby spíš tím proletěli. Ozmund se snažil rychle rozdělat světlo, což se mu asi na pátý pokus povedlo a všichni viděli, proti čemu stojí, proti mumii a aby toho nebylo málo, další scházeli ze schodů. Proti tomuhle moc zbraně nefungují a tak rychle po tom vrhli lucernu, která se rozbyla a vytvořila ohnivé jezírko. Dobrodruhové od ohně zapálily pochodeň a pádili dál, zvlášť, když viděli, že ty mumie nejsou tak suché, jak se zdálo a moc dobře nehoří. Zaběhli do několika místností, ovšem všechny vypadaly podobně, jakoby tu měl někdo nachystané stoly z kamene velikosti většího člověka, ale nic dalšího nešlo zjistit, tedy krom pár koster ležících tu a tam. Cokoliv tu bylo dříve ze dřeva, už se rozpadlo v prach, kam tedy ustoupit před mumiemi, i když, ty už vlastně ani slyšet nebyly, možná se někde ztratili a nebo vrátili do jejich hrobů. Opatrně se tedy vraceli, ale bohužel, do hrobu se nevrátili, jen postávali u schodů a hledali vetřelce. Nu tudy teda cesta nepovede. Ale po chvíli hledání přece jen našli jinou cestu do hradu, přes jídelní výtah, jelikož ani jeden z nich nebyl nějak extra velký, tak to cesta pro ně byla a dobrá, ale když už byli dole, tak pře jen to tu trochu prozkoumají, už uklidněni , že mají cestu ven. Většina místností však opravdu nestála za prohledání, ale čím dál šli, tím dál to bylo zajímavější. Objevili místnost se sarkofágy a když jeden otevřely, ležela tam mumie, ale ani se nepohnula, za to šperk na ní vypadal lákavě. Krom těchto sarkofágů tu byl ještě jeden daleko zdobenější, bohužel se ho nepodařilo otevřít a tak dobrodruhové ještě šli dál a to co viděli je naprosto ohromilo, velkou jeskyni plnou zlatých pokladů, ale opravdu plnou, jediné, kde nebyli zlaté poklady byla cesta středem k vyvýšené ploše nad kterou se vznášel duch velikosti obra. Ten na ně nereagoval, dokud nevzali nějakou zlatou věc. Ihned po nich chtěl, aby ji vrátili, jinak jeho služebníci je zničí. Když tak učinili, už byl smířlivější a vysvětlitl jim, že je strážce této koule a že čeká na rozkazy od velícího elfa a do té doby bude udržovat toto místo z energie těch z pokrevní linie hraběte. Zde tedy byl zdroj nákazy a ani si to ta rodina neuvědomovala. Ale vyléčit je, to by znamenalo přerušit jeho spojení a jak jim vysvětlil, přerušení spojení by znamenalo zničení tohoto místa. Což on nemůže dovolit. Družinka se rozhodla vrátit do hradu a dál si rozmyslet své kroky, ale když přišli k sarkofágům, tak ty byli otevřené a prázdné (až na ten nejzdobenější). Kde tedy jsou mumie odtamtud? Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, když se z chodby ozvalo mumlání a šouravé kroky, devět zombíí těsně vedle sebe jim bránilo v odchodu. Erdy potěžkal sekeru, Baltan se chystal do zbraně, Ozmund vyděšeně svítil pochodní. A zomii, se rozkutáleli jako kuželky po podlaze a snažili se strhat své obvazy. Ze zombii zde snících se vyklubalo devět elfů, kteří jen dlouho spaly, čekajíc na rozkazy od hlavního elfa. Ovšem, ten se nevrátil zatím. Tito elfové jim vysvětlili, že zdejší místo je laboratorní ekosystém, který vytvořili pro bádání a hrad nad nimi je vězení pro zvláště nebezpečné druhy, které museli být izolovány, ale ustaly dodávky z vnějšího prostředí a tak vedoucí elf šel na průzkum, co se stalo a oni zatím pracovali a poté hybernovali pod dohledem strážce, právě jedním z důvodů dlouhého spánku bylo minimalizovat výdeje energie na udržování ekosystému, neb čím vyšší entita, tím více si žádá energie. Když jim Baltan a ostatní řekli, co se děje venku, byli z toho elfové rozmrzelý a nechápavý, jak se člověk mohl dostat do jejich koule, vstupy měli být chráněny a vstup přísně kontrolován, něco se muselo venku stát a oni musí dát do pořádku nejprv jejich experiment a pak se zabývat co dál. Dobrodruhové trochu rozhození se tedy odebrali do hradu, kde by si v klidu mohli promyslet co dál.

– Havraní křídlo: Po několik dalších dnů dobrodruhové přemýšleli, co udělají, od elfů se dozvěděli, že budou muset uzavřít podzemí, aby mohli obnovit co se dá a zkusit vystopovat jejich vůdce, krom toho jim pověděli, že ještě chybí elfí dohlížeč, elfka, která by měla žít na sever odsud a ano, která by měla být schopná otevřít portál do vnějšího světa. Od ducha se naopak dozvěděli, že pokud získá celou životní energii z jednoho z hraběcí rodiny, pak bude moci na chvíli se získáváním energie přestat a elfové snad do té doby obnoví rovnováhu. V hlavách se jim vytvořil plán. Po večeři požádali Havrana, aby si s ním na chvíli promluvili, že mají nové informace o nemoci. Poměrně zkráceně mu vylíčili, co se zde stalo. Havran jim vypověděl příběh jejich rodiny, která sem byla poslána elfy, aby zde žila, sem tam přišli další lidé a rasy, ale postupem času, jak byla země více a více vyčerpávána novými lidmi a potřebami, začalo přežívat jen to temné a lidé tu teď bojují o každý nádech. Je dobré, že objevili elfy a na ducha, o kterém netušil se rád zajde podívat, zejména, pokud může zachránit jeho rodinu. U strážce se dozvěděl Havran, co musí udělat, aby zachránil svou rodinu a i když by mohl couvnout, na rodině mu záleželo, ze všeho nejvíc a tak jeho smrt zachránila rodinu a možná celou kouly. Mezi zlatými poklady byla i socha havrana, ovšem tak těžká že by ji byl problém odnést a tak z ní dobrodruhové urazili křídlo a odnesli nejstarší ženě hraběcího rodu. Poté, co za nimi zaklaply dveře do sklepení, jim bylo jasné, že už se jen tak neotevřou. Matrona rodu jejich zprávu brala až překvapivě klidně, jako by už tuto zprávu věděla předem, křídlo si vzala a na oplátku, za jejich starost jim slíbila, že dodrží slib daný Havranem a dostanou odměnu. Ve vylosovaných odměnách byly koně a jeden plnokrevný hřebec, nejlepší v kouli a pak pro Ozmunda potřeby léčitelské. Koně byli přichystáni další den, ale to co Baltan provedl nikdo nečekal. Na nádvoří rozdělal velký oheň a jako oběť svému bohu, božskému ohnivému hřebci běžícím po nebi a dávající život, obětoval hřebcovu duši Tengrimu. Zbylé části těla pak zpracoval, takže z koně nezbylo nic, co by nebylo využito.

– Cesta k severnímu okraji: Dalšího dne si dobrodruhové zabalili své věci a Baltan, Ozmund a Erdy se vydali k místu, které jim bylo popsáno, hledat onu elfku. Od lidí se dozvěděli, že v té oblasti žije šílená čarodějnice se svými démony a proto do té části nikdo nechodí. Cesta tam měla trvat dva dny a tak nebylo radno zůstávat v hradišti dlouho po rozednění, neb noci venku bývají nebezpečné, jak je každý varoval a i jak sami věděli. Les kterým projížděli se zdál o kapánek prosvětlenější, než dříve, asi opravdu na té magii koule a elfech něco bylo, ale stejně, když se nachýlilo odpoledne, započali hledat místo ke spánku. Našli si příhodnou jeskyňku a několik hodin připravovali opevnění, neb nechtěli být v noci překvapení ničím. Možná proto tato noc byla klidná a krom ranního zemětřesení je nic nerušilo. Ráno, když už chtěli vyrazit, objevili nedaleko velkou průrvu dolů a když Ozmund nahlédl dolů, okamžitě zaplesal, neb po stěnách rostli rostliny, které byly léčivé. Okamžitě vytáhl lano a s pomocí družinky slezl níž, aby je mohl natrhat, bohužel ale na ty nejlepší nemohl dosáhnout a tak se spustil na římsu a odvázal a tak, balancujíc na špičkách nad průrvou trhal a trhal. Baltanovi, to ale také nedalo, vždyť jsou v kouli, tak pokud je průrva dost hluboká, mohla by vést ven a nemuseli by se starat o nějakou elfku, které očividně zdejší pobyt moc duševně nesvědčí a tak sešplhal až na dno. Dno bohužel nevedlo ven, ale dostal se do míst, kdy vše kolem něj bylo ze dřeva, krom vroubeného tunelu, ve kterém stál, ten tunel byl obrovský k jeho rozměrům, takže odhadl, že je v podstavci koule, to nemohl ten tunel vést dolů? Ne musel zprava doleva, což jim bylo na nic, aspoň v téhle chvíli. Mezitím Erdy měl daleko více starostí, neb chvilku poté, co osaměl nahoře, se z křoví ozvalo vrčení a objevilo se několik čenichů. Nu Erdy byl drobně zaměstnán a tak, když Ozmund chtěl vytáhnout nahoru, tak mu Erdy odpověděl, že musí chvíli počkat, že má svou práci. Ještě že Erdy není žádné tintítko a po chvíli boje si s vlky poradil a pak pomohl druhům nahoru. Pak už se raději nezdržovali a vyrazili co nejrychleji určeným směrem. V pozdním odpoledni dorazili ke skále, na které se mělo nacházet sídlo čarodějky. Hezká, strmá skála, bez cesty nahoru. Přivázali koně k nedalekému stromu a začali hledat něco, jak se dostat nahoru. Po chvíli objevili ocelovou trubku, trčící ze země a vedle ní malé kladívko. Podivný zvonek, ale možná vydrží déle, než ty zvonky na tahání, no zkusmo do něj bouchli a po chvíli slyšeli jak někde nahoře se dává do pohybu skřípějící mechanismus.

– Elfka a její zahrada: Když skřípění doznělo, vedle nich stál malý dřevěný výtah, který spustili shora. Byl velký tak akorát pro dvě osoby, takže tam koně rozhodně nenacpou. Tak bohužel, Erdy u nich musel zůstat, neb přijít o ně, to by bylo hodně špatné, zvlášť když nevěděli, zda se budou muset ještě vracet. Baltan a Ozmund byli vytaženi skoro nahoru, když tu se výtah zastavil a svrchu na ně zavolala elfka, co chtějí, a zda nejsou démoni. Nu na nějaké lhaní tu moc prostor nebyl, ale k dlouhému pádu ano a tak ji vyložili, že démoni rozhodně nejsou a že si chtějí promluvit o kouli, jak zmínili elfy, byla elfka hned poněkud sdílnější a dokonce je nechala vytáhnout nahoru, kde stáli dva golemové u rumpálu. Tohle místo se daleko lišilo od všeho v kouli. Upravená zahrada s mystickým kruhem ve středu a na konci upravený domek. Sem tam z křoví vystrčil nějaký tvor hlavičku, ale co Ozmunda nadchlo bylo to, že všichni tvorové tu byli mechaničtí, mechanická veverka, králíček, ptáčci. Na první pohled se nezdálo, že by elfka byla šílená, ale když s ní chvíli hovořili, najednou, jako by z ní hovořilo několik osob a ty se mezi sebou i dohadovali. Nabízené pohoštění raději odmítli a spíše se jí (nebo je) snažili přesvědčit, že se musí dostat z koule ven. Elfka byla v tomto ohledu silně proti, neb musí mít propustku od vedení, což je velící elf a nebo rada elfů vně koule, nikdo jiný nemůže ven a to že tu není nikdo, kdo by jim ji dal, to roli nehraje. Nakonec ji ale nalomili, zejména argumenty, týkající se toho, jak koule upadla, jak je to dlouho, co nějaký elf dorazil a podobně. Nakonec svolila, ale prvně musí pohledat, co vše bude potřebovat na rituál, neb je prováděn bez pomoci z venčí a to je daleko náročnější. Nabídla přístřeší na noc, ale Baltan s Ozmundem raději sjeli dolů, aby mohli chránit koně.

– Cesta pro Fuxe: Pohodlně se uvelebili mezi kořeny stromu, který byl nejblíže skalní stěně a neklidně se dali ke spánku, krom hlídky. Ovšem i hlídka zaspala a ráno je probudila zima. Naštěstí si byli jistí, že jsou živí, ale ledová stěna, ke které se choulili hlavou dolů byla jaksi podivná. A navíc byli všichni v ledové jeskyni a bez koní a spoutaní. To pro ně nebyla nejlepší pozice a tak se co nejrychleji pokusili osvobodit. Naštěstí pouta nebyly moc pevná a tak během chvíle byli na nohách a za jedním sněhovým valem objevili i své věci. No co, odsud vedla jediná cesta a tak se jí opatrně, naslouchajíc vydali. Vešli do další jeskyně, tentokrát už menší, kde bylo hlavním vybavením porcovací špalek, velký sekáček a háky s masem na zdech, většinou masem z nějakého humanoida a co víc, zaslechly blížící se kroky. Rychle se přikrčili kde se jen dalo a čekali na tvora co přijde. Nečekali dlouho, dovnitř vešel tvor výšky dvou lidí, v kožešinách zabalený a zarostlý, ale jinak velmi podobný člověku. V místnosti se zastavil jen na chvíli, vzal jeden flák masa velikosti člověka (možná to člověk i byl) a zase odešel. Dobrodruhové se potichu vydali za ním, přece jen, někam musí jít. Chvíli procházeli ledovými jeskyněmi, po ledových můstcích, sem tam potkali další z těchto tvorů, všichni sice v kožešinách, ale ježící se zbraněmi, ale když na chvilku zapadli do výklenku, povedlo se jim vyhnout. Takto došli až do jeskyně, kde byl ledový blok s mnoha rýhami, na něj položil tvor tělo a rychlým krokem odešel zpět. Dobrodruhové se vklínili do jednoho oblouku a tvor kolem nich prošel. Skupinka byla samozřejmě zvědavá a tak prozkoumala jeskyni, další dva východy, jeden na můstek a druhý, tak pro velikost trpaslíka, což nikomu přece nevadí. Ale pro ty velké tvory je moc malý, ale někudy musí chodit ven, tak nejdřív nakouknout na můstek. Když došli zhruba do třetiny, zaslechli mávání velkých křídel a vzápětí uviděli menšího draka, který se hrnul směrem k nim, najednou jim svitlo, proč to maso tam je, rychle se otočili na patě a vyrazili zpět, dráček byl velký, že by se vešel i do chodeb, tak jakmile vběhli do jeskyně, zamířili k malému průchodu a smykem se tam dostali akorát včas, aby je to zvíře nepocuchalo. Raději se nezastavovali a hned pokračovali dál až do další jeskyně, ale tahle byla plná chýší a chatrčí a malých koboldů, co jakmile je uviděli, tak vyděšeně pobrali kopí a nemířila je na něj, ale kdyby Baltan nebo Erdy bafl, tak by asi většina z nich popadala na zem. Ale skupinka je nechtěla dráždit, přece jen jich je proti nim moc, napočítali, tak šedesát a víc hlav. Kobolty se prodral jeden, který vypadal jako jejich vůdce a začal zmateně zjišťovat, co vůbec jsou zač, jak se sem dostali, co chtějí a zda by raději nechtěli odejít pryč. Dobrodruhové se od nich dozvěděli, že jsou v ledovém podzemí, kde žijí oni, kobolti, kteří slouží velkým obrům, kteří chovají dráčky ledové. Jediný východ vede přes město obrů, ale je to nebezpečné, ale pokud koboltům nic neudělají, tak snad by to nějak šlo je ven dostat ale bude to hodně těžké, ale dobrodruhové vypadali velmi nebezpečně. Skupinka na to přistoupila, i když jim ani trochu nevěřila, ale jen pod podmínkou, že vůdce půjde s nimi a pustí ho, až je dovede ven. Nu co vůdci zbývalo, souhlasil a tak za pár hodin už šlapali tunelem, který vedl do města, přesněji do jednoho domu, co zrovna kobolti opravovali a tak tam měli poměrně volný prostor. V tomto domě pak museli vyčkat na nejpříhodnější okamžik, nebo spíš, kdy další kobolti dovezou vůz, aby je bylo možno nepozorovaně převézt městem v dobu, kdy bude nejvíce klidu. Dobrodruhové mírně ukolébáni a nakrmeni masem odpočívali, když najednou se ozval hrůzný praskot, a na jejich dům se sesula obrovská hromada sněhu (zajímavé je, že jen na  jejich) a pohřbila je. Vyhrabání by najisto přivedlo pozornost okolních obrů a nevyhrabání asi taky, neb by to bylo třeba odstranit. Baltan v tom viděl nějakou nekalost a tak velmi tvrdě uhodil na kobolta s pomocí kleteb a zjistil, že to opravdu měli na svědomí kobolti. Z toho, jak se Baltan zatvářil a jakou kletbu použil (pokud ještě jen pomyslí na to, že by mu něco provedl, nebo pokud Baltana nechá v nebezpečí, tak začne chřadnout na těle i duši až do smrti) byl kobolt značně vyděšený, až mu zbělela špička čumáku a tak zuřivě přemýšlel jak se odsud dostat. Jedna riskantní věc ho napadla, zkusit se prohrabat tak, aby zbýval jen kousek a v noci projít městem pryč. Ruce k dílu musel přiložit i Ozmund a Erdy. Baltan se jen pomalu uklidňoval a chladl. Jejich riskantní plán se jim povedl, prokopali se těsně na okraj sněhové laviny a viděli, že kolem prochází několik koboltů a i několik obrů, ale závalu si všímají jen sem tam. Nastala noc. Čas rychle se prokopat a zmizet ulicemi, které byly napůl ztichlé a jen světlo odražené od ledu je ozařovalo. Nenápadně se proplétaly a vyhýbali všem zdrojům hluku, aby nepotkali nikoho, kdo by je ohrozil. Bohužel v jednom místě se jim to tak docela nepovedlo. Zahlédla je malá skupinka obrů, kteří se je ihned vydali lovit a k nim se přidávali další a další obři. Nevypadalo to opravdu dobře, obři byli bojovně naladění. Chtěli z nich udělat maso pro dráčky rovnou a vůbec vyjednávat. Boj byl nevyhnutelný a krutý. Ozmund dopadl na zem v několika kusech, Erdy byl o polovinu menší, jak ho nějaký obr zarazil do země a Baltanova magie a schopnosti také byli vyčerpány a udolány. Všichni se spoceně probudili a začali kolem sebe mlátit rukama a nohama, ale byli spoutání, nebo spíše chycení v kořenech stromu, který je víc a víc mačkal a jehož úponky se snažili najít cestu k měkkým tkáním uvnitř dobrodruhů. Vyděšeně se z kořenů snažili vyprostit a nakonec se jim to povedlo. Koně nedaleko frkali a svítání začínalo. Uff, byl to jen sen, i oddechli, ale ne tak docela. V kořenech se něco zmítali, něco, co byl kobolt a kterému museli pomoci, aby se odtamtud dostal. Když ho vytáhli, byl ještě více vyděšený, než z kletby, která na něm lpěla. Byl jinde, nad hlavou nebe a jen Baltan byl stálice v jeho světě nyní. Kobolt se jmenoval Fux.

– Potřebujeme děti: O moc víc už toho nenaspali, spíš už vůbec nic, zmatení děním kolem. Když se rozednilo úplně, zazvonili na trubku a vozík je opět vyvezl nahoru. Chvíli tam jen tak postávali s golemy a pak od domečku vyběhla elfka, která rozčíleně chtěla vědět, co chtějí a jak se sem dostali. Po chvíli vysvětlování jí konečně došlo, že je již viděla a po další hodině hledání vytáhla knihu, co večer hledala. V rituálu bylo, že bude třeba pět čistých dětí. Na Ozmundův dotaz, zda i po rituálu budou v pořádku, mu elfka řekla, že jistě. A tak bylo již jasno, co je třeba udělat a tak dobrodruhové neztráceli čas, už chtěli být z koule pryč v normálním světě, kde se sny nestávají skutečností a kde se v noci můžete v klidu vyspat. Vydali se do hradiště a Fux celou cestu běžel omámeně za nimi, kdyby jen zpomalil, tak by je ztratil z dohledu a mohl by se ztratit úplně a to zde znamenalo smrt a naopak Baltan mu nechtěl povolit za to, co udělal žádnou úlevu. Když řekli, v hradě co potřebují, tak z toho nebyl nikdo nadšen, ale když Baltan vysvětlil, že je to k posílení obnovovacího rituálu přírody, když už náznaky jsou vidět teď, tak Havranova matka rozeslala posli s žádostí o pár dětí do každé vesnice a s ní i pár bojovníků. Za pár dnů byli poslové zpět i s dostatečným počtem dětí (mezi nimi i holčička, kterou již znali) a dostatkem bojovníků, aby je v noci nic nepřepadávalo. Dobrodruhové poděkovali a vyrazili, sice pomaleji, než předtím, ale s větší silou a tak je během dvou nocí nic nepotkalo a dorazili ke skále v pořádku.

– Rituál: Dole pod zahradou elfky se rozložil větší tábor a v její zahradě zaraženě postávalo několik dětí, rodičů (bojovníků) a dobrodruhové. Elfka seznámila všechny s průběhem rituálu a že začne za svítání a tak si odpočinou. Poslední noc v kouli. Ozmund se z tohoto místa rozhlížel do dálky, mohl snad přehlédnout celou kouly, ale zaujal ho hlavně oheň, oheň v místě, kde stál hrad. Někdo hrad napadl a zdá se, že se tam zuřivě bojuje, ale bohužel, to bylo moc daleko, nato, aby něco víc viděl, nebo slyšel. Za svítání započal rituál. V složitém obrazci stálo pět dětí a mezi nimi rozmístění tři dobrodruhové a elfka, která zaklínala složitým zpěvným hlasem. Najednou vlastní rituální kruh ožil a kolem dětí se rozzářil, po linkách od nich plula energie a jak rozsvěcovala linky. Když linky dospěli k Baltanovi, ten vykřikl a začal hořet stravujícím plamenem. Když linky dospěli k Erdymu, tak najednou jakoby se začal rozpadat, jako když eroduje kámen a zdálo se to hodně bolestivé. Ozmund vystrašeně sledoval, jak se k němu natahují, co se bude dít, ztuhlí strachy. Když se ho dotkly, tak najednou ze země vystřelili šlahouny, které se kolem něj omotávali a z kterých rostly trny a trhali ho na kousky. A najednou jejich duše vstoupily do portálu, který vytvořila energie jejich těl.

◄Introduction – Intermezzo 1►

—————————————————————————————————————————————

Pod čarou: Jak jste již pochopili, koule byl elfí experiment, vytvořit malý ekosystém, kde by se dali provádět pokusy a neohrozil vnější okolí. Těchto koulí stojí plno na stole v elfím městě, které bylo zničené náporem nepřátel. Některé koule jsou zničené, jiné jako tato stále v pořádku stojí a čekají, až experiment bude elfy ukončen. V kouli se nacházela prvotně věznice na kopci (později hrad), kde byli držené nejhorší případy (vlkodlaci a upíři) pro výzkum. V okolí bujel les plný zvláštních rostlin a zvířat. Bohužel najednou dodávky z vnějšku ustaly a tak se vůdce ekosystému rozhodl jít zjistit co se stalo. Bohužel ho portál poslal na špatné místo a jestli nezemřel bloudí dodnes. V kouli zbyli vědci, kteří se odebrali do hibernace, aby koule měla dostatek energie. Jediná vzhůru zůstala dozorkyně, která je měla probudit, až dorazí vůdce. Poté, co bylo město zničeno, byla narušena i celistvost cest mezi koulemi a tak se jednou za čas stalo, že se průchod otevřel kde neměl a nasál bytosti odtamtud. Tak se sem dostali první lidé (Havran), který se usídlil v hradu, který již nyní nebyl obývaný a monstra byla v lesích. Ze začátku tu byl vyrovnaný ekosystém, ale jak přibývalo lidí, tak ubývalo zvěře a půda také byla unavena z věčného pěstování obilí a tak vstoupil do koloběhu strážce koule, který za pomoci vysávané energie udržoval kouly jak jen dovedl. Energii mohl vysávat jen přímo, proto využíval hraběcí rod a náměsíčnosti. Vědce nebudil, dokud nebylo narušeno podzemí. Síly temna, které byli dříve vězněné na hradě si ovšem svojí dobu věznění pamatovali a tak se chtěli pomstít, ta příležitost přišla, když dobrodruhové odvedli děti i některé bojovníky a Havran byl mrtev. Věznici dobyli a dostali se po nějaké době i do podzemí za elfy. Mezitím rituál opravdu zafungoval a odeslal dobrodruhy pryč. Děti to samozřejmě nepřežili, neb jejich energie byla vysáta a rodiče byli zmasakrováni golemy. Zároveň ve stejné chvíli temné bytosti zničili celé podzemí hradu a tím došlo, ke zničení strážce a kolapsu celého ekosystému. Koule potemněla a zemřela. Samozřejmě odsud bylo více cest. Čekat až se otevře portál přirozeně (to by bylo kdoví kdy) a nebo se vydat dírou vyhlodanou červotočem (zde hrozilo nebezpečí potkání červotoče), pokud by došlo k opuštění koule, postavy by byli ve své normální velikosti. A ještě asi jedna poznámka, postavy usnuly v kořenech smrtícího stromu, takže ledový kraj byl jen snem, ovšem síla Baltanova prokletí vrhla prokletý předmět do reality.