Na cestách:

(Thiefling bard Baraks, genasi swordmág Gadrimkai, půlork obránce ……, trpaslík zloděj Girdox, člověk kušník Kvído, shifter avenger Bruks, trpaslík runový kněz Durn ir´Kadr, bowmenům vlk bojovník Riceo)

– Velký závod: Město si jednou ročně připomíná cestu posla s dopisem, od jižní brány k severní a časem se toto stalo tradicí a závodem pro ty nejnáročnější, vždyť proběhnout město s  jeho zákoutími (alchymistické laboratoře, čtvrtě chudých, co vám ukradnou i korunku na zubu, střechy, rozpálené a pokřivené, most přecpaný lidmi a voda o které raději nepřemýšlet a v závěru věž). Vydali jsme se na tento běh, však ani jeden z nás nevyhrál, ne vždy musí hráči zvítězit, hlavní je se pobavit a to se nám povedlo (vedl Vojta).

.

– Záchrana města: Při večerním popíjení i s dalšími co závod projeli jsme se dali dohromady s jedním bardem, co hledal skupinku dobrodruhů. No co, za pár zlatých jsme se nechaly najmout a vyrazili do nedalekého městečka. Než jsme se v něm stačili otočit, hospodu, kde jsme postávaly napadli goblini, kteří se jí pokusili vypálit. V tom jsme jim zdatně napůl zabránili. A pak ve městě vypukl velký zmatek, bylo napadeno stoupenci ruky. Jen pro vzpomínku připomenu vůz tažený obrem, který byl plný zápalných lahvích a který náš bard vzal stečí a pak se to tam hezky mlelo a smetanu slízli městští strážní. Nakonec město přežilo, ale jen tak tak (vedl Vojta).

.

– Záchrana unesených: Aby toho nebylo málo, z vyrabovaného města krom některých artefaktů zbylých po předchozím veliteli ruky bylo uneseno i několik osob. Dobrodruhů moc ve městě nebylo a tak jsme byly přemluveni k jejich záchraně. Velkou rozepři ve skupince způsobil zajmutý hobgoblin, ze kterého jsme potřebovali dostat informace, kde vůbec ta armáda sídlí. Nakonec náš zaměstnavatel tuto informaci získal a my se vydali po vytyčené cestě. Samozřejmě v závěru na nás byla nachystána past s hnízdem velkého hmyzu, co dokonale rozsápal našeho defendra. Nu buď mu zem lehká. Po této překážce jsme nalezly zříceniny, kde se vyskytovala armáda ruky. Při jejích průzkumu jsme našli trpaslíka (prvního z unesených) a víc jsme nezvládli, neb jsme skoro umírali na každém kroku. Po smrti dalšího člena skupinky, se ten poslední rozhodl vzít nohy na ramena i s trpaslíkem a utéci do bezpečí města, bohužel, město bylo děsivým rituálem zničeno a tak vzali oba nohy na ramena a pryč před rukou (vedl Vojta).

– Útěk před rukou: Při útěku jsme nabrali nového defendra genasiho, který se zdál, že vydrží déle, jak ten předchozí a opouštěli jsme oblast směrem k horám, kde by za nimi měl být bezpečný přístav. Bohužel u námi vyhlídlého průchodu střežilo cestu pár orků. No nemusím asi říkat jak to dopadlo a nebo raději ano, bard ztracený v lesích, genasi někde v křoví a trpaslík zajatý (vedl Filip)

– Cesta pohořím: Tato cesta byla obtížná, hlavně proto, že jsme jen tušili cíl a každý šel svou cestou, trpaslík, který byl ponechán svému osudu bez jídla se snažil nějak přelézt hory, bard s nalezeným a pak ztraceným koněm to bral kudy jen šlo a genasi se prodíral po svém. Trpaslík s bardem se nakonec našli a poté co genasi našel průchod u vodopádu našli i jeho. Bohužel hned v první jeskyni byly hobgoblini, kteří neměli rádi stoupence ruky a trpaslík na sobě ukořistěnou zbroj vyvolal nechtěné pozdvižení, které málem skončilo smrtí všech. Naštěstí se to povedlo těsně před jeho smrtí urovnat a tak jsme získali pár spojenců aspoň prozatímních  Dále v podzemí jsme potkaly jezero slizu, co nás málem zabilo nebýt hobgoblinů a dále jeskyni se studánkou, komáry velikosti hlavy a rostlinami, co z nedostatku živin, žerou dobrodruhy, nakonec jsme narazili na další dobrodruhy, snažící se otevřít dveře. Po jejich přemluvení jsme rozluštili zámek (Tiffany, Tiffany,…) avšak klíč skrýval drak o patro víš. Toho jsme zahnaly, skrz dveře pronikly do pracovny mechanika golemů a u východu nás zastavil jeho vnuk dosti nevybíravým způsobem, prý jsme to tu narušili a nechá nás žít, jen když mu pomůžeme  možná by to tehdy vyřešila šipka mezi oči, ale tak zdálo se, že nám za pomoc dokáže obstarat odvoz (vedl Filip).

* Pzn. vzpomínka jednu past u dveří, nemoc, co způsobí překotný růst jazyka na 50 cm.

– Ve městě: Ve městě jsme měli v jedné hospodě najít osobu, co nám řekne víc. Touto osobou byl kušník, který se zdá je hodně hledaný. Zjistili jsme, že ten mág co nás najal je prý hodně mocný, ale prakticky nám nic nezajistil, cestu lodí pryč si musíme zaplatit sami a ještě doufat ve volná místa a navíc musíme pro něj udělat tu službičku. Tak jsme si nakoupily co bylo třeba, prodali co potřeba nebylo, pokusili se vyléčit naše nemoci a vydali se do stok hledat nějakou velkou Krysu co vládne podsvětí. U vchodu však na nás čekali strážní a bez ptaní zaútočili a asi nás nechtěli jen omráčit. Nu, ty jsme zvládly a teď nás čeká to podzemí (vedl Filip).

– Ve stokách: V tomto místě se nám povedlo hned za první odbočkou ztratit kušníka, což bylo nemilé, neb nás to vystavilo složitému hledání cesty a zároveň se snažit být skrytí, což se nám tak úplně nepovedlo a my padli do léčky s hejny krys a zapálenou vodou a trpaslíkem otrhancem, co naše setkání nepřežil s hlavou na rameni. Následně jsme se prodrali celým podzemím až ke Krysákovi, jeho doupě bylo plné mrtvých lidí, omráčených a zavěšených lidí jak ve spižírně (i když já tam lidi nemám) a krys a Krysáka, po chvíle diplomacie, která nevycházela využil genasi rozhodný port a důležitý souboj začal. Krysák se z lidské podoby proměnil v krysodlačí, ze všech koutů se vyhrnuly krysy a souboj se zdál pro nás nevyrovnaný, během chvilky padl trpaslík a po hrdinném odolávání byl udolán i genasi, nakonec se bardovi povedlo usmlouvat, že si může odnést jednoho z padlých, výměnou za svůj prst, co mu bude připomínat, že tu jednoho nechal. Zvolil genasiho, který pro jeho přežití měl větší význam. A tak trpaslíkovo putování napůl končí, ale v krysách bude žít navždy :). Po takovém úprku se dostali zbylý dobrodruhové k vyústění odpadní roury vysoko nad hladinou. Nezbývalo než skočit a pak, pak se vzbudili v nákladovém prostoru na lodi (vedl Filip).

– Dlouhá plavba: Poté, co se probudili v nákladovém prostoru, zjistili, že jsou na lodi, která směřuje k dalekému přístavu. Byli uvedeni před kapitána, který je poměrně vřele přivítal (možná to bylo tím, že byl modrý genasi?) a nabídl jim, cestu si odpracovat, jako členové devítičlenné posádky (s kuchařem žvýkajícím koku, půlčíkem se stále vypoulenýma očima a dalšími sedmi lidmi na palubě). Oba dva tuto práci vzali s povděkem a zapojili se do práce. Bard samozřejmě bavil posádku svými příběhy a tak i jediný cestující avenger tyto příběhy poslouchal a postupně se dal dohromady s nimi. Mezitím se v podpalubí  z jedné bedny ozývalo neustálé bouchání. Tento nezvyklý zvuk šel prozkoumat bard a po pomoci dalšího námořníka objevili v jedné z beden nacpaného Kvída. Tento černý pasažér byl uveden před kapitána, který po tom co ho nechal se vykoupal a trochu obměkčit dobrodruhy, ho nechal připoutat ke stožáru s tím, že pokud jim nedá důvod proč ho pustit, tak bude mít smůlu a poplave s rybami déle. Kapitán se zatím dozvěděl že dobrodruhové Kvída znají, ale ve stokách se ztratil a Kvído přiznal že náhodou někoho zastřelil. Nevypadalo to pro něj nadějně, ale co může být horší než čistit trup lodi zvenku a tak na tuhle práci si ho tu nechali. Po několika denní cestě se genasimu zdál sen, sen do kterého vtáhl i ostatní, i když si to nepamatují, sen, kdy se ocitli v jeskyni plné lávy a vedra, které je ubíjelo a z mlhy se ozýval hlas v jazyce démonů, který promlouval ke komusi. Z mlhy se vyloupli i tvorové, vrhající oheň podobní štírům, plivající oheň ze vzduchu podobní impům a další, kteří vrhali ohnivé šípy a podobali se humanoidům. Boj s nimi byl nelítostný, domluva nemožná a na hranici smrti nás zatlačili zpět, kdy sen skončil a hrdinové se v potu tváře probudili znavení, jakoby vše co se zdálo zažili na vlastní kůži. Venku na palubě se rozlehl řev. Kapitán zemřel, shořel zevnitř a posádka je vyděšená. U většiny členů se začala projevovat únava a horečka, jakoby je postihla nemoc. První důstojník se zničehonic vznítil. Dobrodruhové se snaží utišit posádku, zjistit co se děje, ale další člen posádky  se vznítil, postupně se objevuje, že je to nemoc způsobená magickým větrem co se přehnal od úžiny ke které plují. členové posádky mají nadměrný apetit a žízeň a  postupně umírají. Z posledních sil navedli loď do jeskyně u jednoho z ostrovů, kde by měla být pitná voda. Z posádky zbyl jen prach a jedny magické třásně. Dobrodruhy nemoc nepostihla. Že by ten sen je zachránil? Po zakotvení se ve vodě objevila zelená světla, že by mořské ryby? Raději dobrodruhové pomalu začali stavět můstek, aby se dostaly na břeh pro vodu. Světla se však přiblížila a ukázali osudoví omyl, nebyli to rybí, ale rybí muži s trojzubci, co září. Z vody se okamžitě vrhli na čerstvé maso, tedy na dobrodruhy a ještě více je pošramotili. Nakonec rybí muži byli odražení, ale Kvído to těžce odnesl a ani ostatní na tom nebyli o moc líp. Kvído byl uložen do kajuty, aby si oddechl a zbylý hrdinové, začali čistit palubu od mrtvých, avšak ti najednou vybouchli a ve sprškách z jejich těl se objevili duchové, kteří se lačně vrhli už na tak zničené dobrodruhy. Z jednoho těla se vyvalil i velký zářící brouk. Duchy bylo snadné porazit, ale brouk nasál jejich esenci a byl o to strašnějším protivníkem. Naštěstí i ho se podařilo porazit. A tak den končí, hrdinové znavení až ke smrti a zelená světla pod lodí znovu září (vedl Filip).

– Den pod vodou: Noc byla krušná, snažili jsme se spát, ale neustále nás probouzel nějaký hluk, ať už škrábání na dveřích, nebo zvuk převrhnutého sudu na palubě, hluk, jak se nějací tvorové na palubě o něco rvali a mnoho dalšího. Naštěstí se do naší kajuty nedostali a ráno jsme byli jakž takž odpočatí. Když jsme se odvážili vyhlédnout ven, paluba byla pokrytá krví a těly těch mořských tvorů. V podpalubí jsme avšak objevili něco horšího. Duchové z mrtvých tvorů na nás číhali a jakmile jsme se jim dostali na dosah, tak ze svých skrýší vyrazili a chtěli nás dostat. Naštěstí se jim to nepovedlo. Dnes už jsme museli pro najít vodu, ale kde by mohla být v zatopeném tunelu co vedl z téhle jeskyně? Nebo nějak zkusit na člunu obeplout ostrov a nebo risknout šplhání? Nakonec jsme zvolili cestu tunelem, snad nejjednodušší, tam nespadneme ze skály a voda nás nezanese na útes. Vzali jsme měchy co jsme našli a genasi vzal i dva menší sudy, aby nám voda vydržela déle. Cesta tunelem byla hotové peklo, většině se nedostávalo vzduchu a často se stávalo, že se plácali na místě, ale nakonec jsme to zvládli až do tunelů, kde bylo sucho. Po dlouhém bloudění těmi tunely, jsme nakonec opravdu narazili na pramen vody. Zajímalo by mě, jak se sem dopravovali ti námořníci. Konečně jsme se dosyta napili, naplnili všechno co šlo a vraceli jsme se k vodě, která nám připadla ještě horší, zvlášť, když jsme věděli jaký děs nás čeká. Ovšem naše obavy byly dalece překonány, když v jednom z tunelů se bard setkal z mořským tvorem, který ho nechtěl nechat projít a v hloubce pod námi se rozsvítili další trojzubce, to už opravdu nebylo vtipné a boj nevyhnutelný. Po plno složitém manévrování jsme je pobili a nebo zahnali, ovšem avenger byl v bezvědomí a ošetřovat ho pod vodou nebylo možné a tak společnými silami ho posunovali od vzduchové kapsy ke vzduchové kapse až našli suché místo místo, kam ho vytáhli. Bohužel byl chladný a tak nadýchaný vody, že nezbylo než konstatovat smrt. Dál se s ním táhnout bylo zbytečné a tak tam zůstal a znavení dobrodruzi propluli zbytkem tunelů až k lodi. Se zbytkem odpoledne se pokoušeli naučit podle deníků kapitána a poznámek, jak s lodí alespoň krapet zacházet a střídali se ve spánku. Bohužel každé učení si žádá čas a po západu slunce uznali, že snad to zvládnou, ale ne za tmy a tak riskovali ještě noc v lodi. S prvními ranními paprsky však natáhli plachty a chystali se vyplout, když ve vstupu do zatopeného tunelu stanula postava. Všechny zbraně se k ní otočili, hlavně ty střelné a po chvíli až rozeznaly avengera, který na ně znaveně a pomalu mává. Po chvíli dohadování, zda to není další duch a není lepší ho odstřelit (pokud ho šipka trefí a zabije byl to člověk, pokud ho trefí a proletí jím je to duch) se ale přece jen přiklonili k možnosti, že je živ, i když kdoví co se mu stalo a za pomoci loďky ho nalodili. Pak už nezbývalo nic jiného než vyrazit. Avenger byl pobledlý, jakoby promodralí, s kůží pokrytou solí a nějakými mořskými řasami. Při dotazování z něj dostali, že se probudil ve vodě a tak se snažil dostat k lodi, což se mu naštěstí na poslední chvíli podařilo a nezůstal na ostrově. Se štěstím plujeme na lodi několik dnů, avenger se postupně dává dohromady, už není tak bledý, ale je na něm vidět, že není ve své kůži a asi se bude plavání dlouho vyhýbat. Po třech dnech jsme uviděli želví úžinu  avšak celá byla poněkud zvláštní, podle lodních map kameny byly úplně jinde a ta loď co byla najetá na jednom z nich nám taky moc radosti nepřidala. No ale cesty zpět nebylo a tak velmi opatrně manévrujíc jsme se vydali blíže k úžině za kterou už mělo být bezpečno. Ovšem nic není tak lehké jak se zdá a pohyblivé kameny, které nečekáte vám často změní plány, stejně jako díra v lodi, no vlastně ono to spolu souviselo. Zničehonic se jeden z kamenů pohnul a narazil do lodi, která okamžitě zastavila a začala se potápět. Měli jsme jen chvilku na zachránění potravin a vody a genasi se chopil vesla malého člunu, aby tyto zásoby odvezl do bezpečí. Avenger a kušník se rychle přehoupli na jeden z kamenů vyčnívajících z vody a bard v poslední chvíli skočil co nejdále od lodi, která se vzápětí ponořila pod vodu, kde dosedla na dno, jen stěžně koukaly ven. Ve stejnou chvíli vyrazila z vody kamenná pěst a stáhla avengera do vody. Pohyblivých kamenů tu bylo víc a nejen že to byly hromady kamení, ale měli i dvě obrovské kamenné pěsti, které dokázaly pekelně drtit. Další kámen se rozhodl zaútočit na člun a člun pod tímhle útokem zapraskal a začal se rozpadat. Genasi však ještě stihl přirazit k jedné římse a sám se zachránit skokem na ni. Kušník se snažil dostat zpět na stožár a přes něj se přiřadit k genasimu. Avenger se snažil dostat od toho kamenného tvora a bard plaval ve vlnách, dokud ho nezachytil další z těch tvorů (ten co zničil člun). Boj to byl děsný, všichni zmáčení, všichni domlácení, ale nakonec se všichni dostali na římsu a alespoň na chvilku z dosahu oněch tvorů (vedl Filip).

– Cesta do středu země: Když jsme se trochu vydýchali na římse, ti tvorově zmizeli někde pod hladinou. A tak opatrně po římsách a kamenech jsme se dostali až na pláž písečnou, které pokrývá okraj Želví úžiny. Co však bylo zajímavější, krom naplavených trosek, byl člun vytažen z vody, kolem něj mnoho stop, které vedly po pláži. Po rychlém prozkoumání člunu (zůstalo jen jedno použitelné veslo, asi taky měli hodně práce s kameny) jsme se vydali po stopách až ke skalní stěně. Když jsme ji zkoumali, objevili jsme nápis skládající se z podivných symbolů. Bard se na ně zkoumavě zadíval a osvětlil nám několik z nich, jeden se využívá v trpasličtině na označení velmi záhadné máselnice, jiný prý pro označení elfky se zlomeným vazem. Nakonec však ozřejmil jazyk, který je jazykem moci, abyssal a pohroužil se do luštění. Zabralo mu to dlouhý čas, neb tento jazyk se využívá opravdu výjimečně a bylo jen malým zázrakem, že ho ovládal. Po rozluštění bylo jasné, že je to upozornění pro lid nečisté krve, aby nevstupoval, ovšem kam? Dveře žádné nebyli vidět, ale když Baraks přečetl poslední větu, kolem nápisu se rozlil zelený oheň, který pálil a který po chvíli vytvořil ohnivou zeď. Hmm, že by dveře? Ale nespálí nás to na popel? Gadrimkai hodil zkusmo kámen do stěny, ale ten se jen neškodně odrazil zpět. Po chvíli dohadování tedy chtěl zvědaví bard vstoupit, do té stěny, ale ta se zrovna zavřela. Inu, opět ji větou v podivně znějícím jazyce otevřel a okamžitě vstoupil. Schytal to tím podivným ohněm a uskočil, vstoupil moc brzy, nenechal portál nebo co to je, plně otevřít a když si třel rohy popálené, Bruks s během vskočil do portálu, to že měl zavřené oči a doufal, že nenarazí na skálu už nikdo naštěstí neviděl. Ale na skálu nenarazil a po chvíli i další dobrodruhové se zjevili v temné jeskyni s ním. Jediný Kvído se někde zdržel a jelikož ten divný jazyk neovládal, nezbylo mu nic jiného než vyčkat. Skupinka se za svitu bardova meče vydala chodbou, která vypadala přírodně, avšak na některých místech drobně přitesaně, ohnutí, neb hlavami naráželi do stropu, se sunuli dál a dál, až najednou vešli do místnosti a Bruks schytal šipku do ramene, okamžitě světlo z Baraksova meče prozářilo temnotu ještě oslnivěji a odhalilo dva konstrukty podobné železným golemům s kušemi stojící na vyvýšenině, krom toho se z jedné strany ozvalo sténání a víc nestihl zhlédnout, neb proti němu letěla další šipka. Boj proti golemům není žádná sranda, dá se do nich mlátit dlouho a co je horšího, asi v půli boje se objevili i původci toho sténání, ploužící a plazící se lidé, se k nám plížili, nikdo pořádně nevěděl, zda živí, či nemrtví, chytali nás a sápající se po nás. Gadrimkai odhal, že jsou živí a tak je raději srážel do bezvědomí. Z jednoho těla, které nesténalo se najednou vyplazil další golem, tento v podobě hada a taktéž s jedem se na nás vrhl, najednou nám bylo hodně horko. Golemové střílející a útočící pěstí i omračujícím jedem, sápající se nešťastníci po nás. Člověk nevěděl kam dřív skočit, před kým se bránit. Ale nakonec jsme je udolali, železo rozbili a lidi srazili do bezvědomí. Z bezvědomích osob se vyklubali námořníci z jedné z lodí, ale tak zubožení, že se zmohli jen na apatické sezení a pomalé žvýkání našich zásob a vody. My jsme se po průzkumu místnosti (máme malou truhličku, co někdy snad otevřeme) vydali dál. Ve stínu Baraksova meče jsme se prosmýkly do další jeskyně, kde ve vodě se myli dva tvorové, po bližším osvícení se z nich vyklubali, dva apatičtí námořníci, co si nás ani nevšimli, než Baraks k nim přišel, to pak schytal ránu pěstí a zase si nás přestali všímat. No, nechali jsme je tam a když jsme prozkoumali místnost, objevili jsme něco daleko zajímavějšího. Naštvaného temného trpaslíka, co se asi hodně naštval, když jsme ho našli a hned na nás zaútočil zvláštní magií, co se mu šířila z rukou. Aby toho nebylo málo, z jedné jámy se vynořil další a ten nás začal odstřelovat kuší. Nu skvělý den na cestu do jeskyní. Tihle protivníci se zdáli velmi sveřepí, nechtěli ustoupit ani se vzdát a až když bylo skoro rozhodnuto (první temný trpaslík padl), tak ten s kuší jak šipka zajel do jiné díry v zemi a zmizel. Samozřejmě se do boje přidali i apatičtí námořníci a co je ještě lepší, šli po nás, tedy aspoň jeden, druhý utíkal chodbou pryč, asi aby varoval někoho dál, ale s tím jsme nic nezmohli. Poté, co se boj takhle vytřídil a my s dalšími šrámy přežili jsme se vydali dál. Před sebou jsme uslyšeli mumlání, bard odhalil opět tajemný jazyk magie a nám chloupky na krku vstaly sami od sebe, asi se blížíme k cíli. Opatrně jsme nahlédli do jeskyně osvětlené jen lehce a plnou kouře (vedl Filip).

– Poslední vyhrává: V malé místnůstce, ze které vedli dvě chodby stál člověk, okamžitě jsme ho neslyšně složili a nakoukli dál dovnitř. V místnůstce byl malý proud lávy a za ní symbol, který byl ještě neznámější, ani bard ho neznal. Z jedné chodby se ozývalo mumlání, druhá byla tichá. Vydali jsme se opatrně tou tichou. Po chvíli jsme narazili na odbočku vedoucí do jeskyně s mumláním. Opatrné nakouknutí nám odhalilo čtveřici duergarů, kteří vytvářeli rituál, stály na podivných symbolech a nad hlavami měli zvednutá kladiva, ze kterých tryskal pramen elementální síly k pentagramu mezi nimi. U jedné steny na podestě ležela postava zakutá v brnění s kladivem. Potichu jsme se vrátili a pokračovali dál, objevili jsme místnost plnou tichého bublání bahna a další symbol. Odsud vedla další chodba, co končila křižovatkou, vlevo hlasy a hlavní jeskyně, vpravo jeskyně s vodou a dalším symbolem a rovně, kdo ví. Opatrně jsme se připlížili opět k hlavní jeskyni, neb jak se zdá, jsme ji celou dobu obcházeli v půlkruhu a zkusili po drobné debatě to co by dobrodruhové zkusili. Deugaři jsou přece temná stvoření hodná okusit naše zbraně a tak se Gadrimkai vrhl na nejbližšího, ovšem jeho útok trpaslíka nezranil a naopak byl zraněn neznámou silou. Trpaslík si toho ani nevšiml a tak jsme se stáhli. Baraks šel znovu prozkoumat runu u lávy, neb tento živel mu byl nejbližší, Gadrimkai se stáhl pro pochodeň, aby si mohl svítit i jinde a Bruks se vyhoupl na římsu, aby nebyl tak na ráně trpaslíků, ale aby viděl, kdyby se něco změnilo. Baraks s rozběhem překonal pramen lávy a dopadl ke znaku na zemi, chvíli ho zkoumal a pak se o něj zapřel rukama, v tu chvíli se něco v lávě probudilo. Tvor tvořený lávou se vynořil nad hladinu a zle se zadíval na Barakse, pak spustil cizí řečí. Naštěstí i tento  jazyk bard ovládal (elementální jazyk) a pochopil, že ho žádá o zničení vodního, zemního a vzdušného elementu. Poté elementál zmizel v lávě. Baraks neotálel a přeskočil lávu a vydal se k vodnímu elementu. Vzal to však přes hlavní jeskyni, aby upozornil Brukse, aby zničil vodního temného mága. Mezitím Gadrimkai dorazil k pochodni, zapálil jí a šel prozkoumat vodní element. Když se zabýval tím znakem, najednou pocítil neodolatelnou touhu skočit do vody a jeho nohy ho sami do vody zanesli, okamžitě se kolem něho začali motat vodní žínky, ale neublížili mu, v tu chvíli do místnosti vešel a stejné nutkání přepadlo i jeho a tak skonči přesně vedle genasiho. Rychle mu vypověděl co zjistil a pobízel Gadrimkaie, aby vylezl z vody, ten ale místo toho vzal bardovu hlavu a ponořil ji pod vodu, aby si jeho hlava užila tu libou koupel. Pod vodou uslyšel Baraks znovu elementální hlas, tentokrát vodní, který žádal vypnutí ohně, země i vzduchu. Poté co se vynořil, působení kouzla ochablo a oba se vyškrábali nahoru a runu vody přerušili. Chvíli se dohadovali co mají dělat a pak Gadrimkai poslal barda vypnout vzdušného elementála a sám šel za zemským. Z popisu barda věděl jak elementála vyvolat a tak neztrácel čas a vyvolal ho. Mezitím Bruks postával na římse a sledoval, jak paprsky energie stále proudí některé slaběji, jiné silněji, ale stále proudí a tak čekal, jak se situace dál vyvine. Baraks se zatím dostal do větrné místnosti, skrz vichry a víry se protlačil až k runě, kterou vypnul, avšak smýkal s ním vichr dál a dál a vůbec nic neslyšel, jen strašný kvílivý zvuk, elementálovi, který se zjevil, se jen tak tak vyhl a rychle utíkal odsud pryč do hlavní místnosti. Gadrimkai zatím vypnul zemního elementála, ale nic nového se nedělo, jen se dozvěděl, že tenhle chce vypnout všechny ostatní. Z hlavní jeskyně se ozvalo, že vodního jde trefit. To když Bruks využil své božskou sílu a zranil trpaslíka paprskem. Gadrimkai se tam rozběhl. Vrhl se mezi temné trpaslíky a jeho útok byl úspěšný. Ovšem co bylo horší, po malé chvilce temný rituál byl dokončen a trpaslíci se probudili z transu a začali se tvrdě bránit, Baraks doběhl do místnosti a okamžitě se do boje také zapojil, Rituál, který trpaslíci přiživovali vytvořil kolem pentagramu světelnou polokouli a z něj se vynořili ruce démona. Ve stejné chvíli obživla i zbroj, ve které podle pohybů byl živí tvor a okamžitě zaútočil……na trpaslíky. Démon se zatím v průběhu boje vytáhl v celé své velikosti, ale barieru nemohl překonat a tak povolala na pomoc silné spojence, kteří v podobě žhnoucích zbrojí vystoupily z nedaleké pukliny. Souboj vypadal velmi nevyrovnaně, dobrodruzi znaveni předchozím bojem, proti temným trpaslíkům, démonovi a jeho přisluhovačům. Naštěstí záhadný cizinec ve zbroji byl plný sil a straně dobrodruhů. Ovšem démon s každým poraženým přisluhovačem sílil až najednou pukla bariera a démon se plnou silou pustil do boje. Jedním skokem popadl Barakse a přesunul se s ním na římsu, kde ho jedinou ranou omráčil a další ho chtěl začít trhat, Bruks využil svou božskou sílu a odrazil démona od Barakse ke Gadrimkaiovi, který se do něj pustil i když byl obklopen přisluhovači. Cizinec se zdatně probíjel horami nepřátel. Bruks se střetl s několika protivníky, ale už byl tak znavený, že ho udolali. Souboj se nevyvíjel dobře, zbyl jen genasi a záhadný trpaslík ve zbroji, na druhé straně démon, který se zdál téměř nezraněn, jeho přisluhovači a i temný trpaslíci. Nebylo kam utéci, ale genasi se pevně držel na nohách a pomalu, ale jistě srovnával poměr. Trpaslík mu zdatně sekundoval a ještě stihl ošetřit Brukse. Bruks omámený a vysílený se do boje moc nehrnul, spíše se šel pokusit ošetřit Barakse. Když k němu došel, zrovna Gadrimkai zasadil démonovi ránu, jež ho zkrvavila. Démon uskočil na jednu římsu a změnil se v čaroděje (vnuka mechanika golemů) a celý rozezlený dobrodruhy změnil v neškodné impy. Gadrimkai rozezlen na něj zaútočil v této podobě, ale téměř ho nezranil. Čaroděj se slovy, že se znovu vrátí a tentokrát už uspěje kouzlem odlétl k jednomu z východů a zmizel impům z dohledu. Jakmile se čaroděj vzdálil, dobrodruhové získali opět svou podobu. Přežili, ale tentokrát opravdu jen tak tak a s pomocí cizince, ze kterého se vyklubal lovec toho démona, jíž 17 krát za posledních 7 let se mu ho povedlo zapudit a zde na něj chystal past, kterou jsme zničili. Ale on si počká a dočká se ho. Jednou. Nyní nezbývá nic jiného, než s námořníky opravit loď a vydat se do dalšího přístavu (vedl Filip).

Další >