Kapitola 1: Siste Utvei
„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ Takto vás oslovila širší žena uvelebená na recepci firmy Siste Utvei. „No vypadáte překvapeně, to asi jdete do trojky, na ten velký pohovor, že? No tak id karty, ať si vás napíšu, abyste se mi tu nerozutekli, přece jen je to tu samé tajemství“ Pak si převzala vaší identifikaci a chvilku něco kutila v počítači, pak ji vrátila a mávla rukou k výtahu. „A necamrat se někde mimo, záchody jsou taky ve trojce“ ještě dořekla, než se začala dále věnovat svému Cosmopolitanu. Budova to byla úctyhodná, jen do vchodové haly by se dal postavit dům. Kdoví co čeká za dalšími dveřmi, pro úspěšné rozhodně práce a pro ty méně úspěšné…. ne ne to je rozhodně případ jiných. Ve výtahu to voní dezinfekci a jen stačí zmáčknout tlačítko třetího patra a dveře se neslyšně rozjedou, naopak najednou je slyšet hudbu, nějaký ten proflákli kousek, co zní všude a při dlouhém poslouchání ničí mozek, ovšem v tvém případě to neplatí, neb už se dveře otevírají do jednoduché, strohé haly ze které vede nespočet dveří. Hned u výtahu stojí asi 40 letá žena, která když vás uvidí, tak rázně ukáže na jedny dveře. „Jděte prosím do těch dveří, tam se posaďte a počkejte na Ivoryho. Bude se vám během chvilky věnovat.“ Pak se otočila do dveří za ní a něco již méně srozumitelného do nich řekla, nedbaje, zda jste její pokyn poslechly nebo ne. Když jsi nakoukl dveřmi, na které ti bylo ukázáno, tak hned bylo jasné, že je to jen obyčejná kancelář. Jeden stůl a to ještě nijak zvláštní, takový ten sériový kus co si ani na drahý nehraje a z každé strany jednoduchá židle, jakoby je někdo vzal z jídelny. Docela velký protipól k výstavní hale. Jedinou zajímavou věcí byla složka dokumentů ležící na stole. Na složce byl název projektu: Ukjent grensen a k tomu razítko přísně tajné. Ta složka vysloveně přitahuje pohled a nejen to, na prvních stranách však není nic pořádně srozumitelného, nějaké nákresy nějakého záhadného stroje, složitý popis nějaké harmonizující implementace a rovnice, které obsahují více neznámých jak čísel. V tu chvíli je slyšet na chodbě kroky, které se zastaví u dveří, pohotově zavřeš složku a to už se otvírají dveře a v nich stojí asi 50ti letý muž s brýlemi. Je to evropský typ muže, co byl hodně na slunci a hodně zažil, ale zároveň na první pohled je vidět, že je i vědcem. Pozdraví jen kývnutím hlavou a posadí se proti vám. „Jsem Ivory Grendin a jsem tu abych si ověřil vaše znalosti. Tak začněme. Co víte o štěpení polyuretanů na mononuklidy a jejich zpětné restrikci bez ztráty energie? …Hmm, je mi to jasné z vašeho pohledu,. Tak další otázka. Kolik litrů plynného dusíku se vměstná do jednoho decimetru krychlového?..To také ne? No nejste tu asi kvůli práci údržbáře, že? No tak zkusíme něco praktického, co říkáte? Jak byste nejjednodušeji vysvětlil problém replikace v kombinaci s posunem v čase na základě kolapsu koexistence? Nu vidím, že se v tom trochu motáte, tak zkusíme ještě několik jednodušších dotazů. Po louce běží bílý kůň. Opakuji, Bílý kůň. Kolik má nohou?..To byla jen opravdu oddychová otázka a teď k vlastnímu testu. Co jste slyšel o Memfidách? To mi neříkejte, že ani toto. Tak to asi přejdeme k poslednímu okruhu otázek. Věříte v možný přenos duše? Ach, tak ještě že alespoň tato odpověď byla od vás jasná. A jak si duši představujete? A myslíte si, že duše pluje jen do budoucna a nebo i do minulosti? A jak se vyznáte v středověkých zbraních a středověké jak bych to řekl jednoduše…už vím, ve středověkém způsobu života. Zkuste mě něčím ohromit. No, nic moc, ale trochu jste mně zaujal, udělám si u vás poznámku a dám vám vědět.“ Nato otevřel složku ze stolu, úplně na konci, kde byl váš životopis a udělal několik poznámek na konec. „No už běžte, nemám na vás celý den.“ Vyjdete ze dveří a zamíříte k výtahu ponořený v myšlenkách, co to vůbec bylo. Stisknete tlačítko a výtah se otevře, vejdete do něj a chcete stisknout tlačítko dolů, ale to už je stisknuto. Ve výtahu je s vámi muž, který s vámi mluvil na pohovoru. Když se s ním pokoušíte navázat hovor, tváří se, jako by vás viděl poprvé a je spíše rozlazen tím, jak ho otravujete. Naštěstí pro něj se dveře otvírají a on odchází…..
O dva dny později tě vzbudí telefon. Je ještě tma, ale i tak je volající neodbytný. Po přiložení k uchu se volající představí jako Annite Swensenová ze Siste Utvei a ptá se, zda máte ještě zájem o práci na projektu. Když se zmíníš, že ano, tak ti poblahopřeje a požádá, zdá by jsi se mohl dostavit v sedm ráno, že už na tebe budou čekat. V polospánku vše odkýveš a po zavěšení se podíváš na telefon. Pět ráno, no to je dobrý, to už nemá ani cenu jít spát….
O dvě hodiny později už opět stojíš v recepci a jak se zdá i tady už se dlouho nespí a pracuje. Recepční tentokrát vystavila i kartičku pro návštěvy a poslala tě k výtahu do stejného patra jako předtím. Výtah při cestě nahoru máš sám pro sebe, ale hudba je stále stejně vražedná a tak jsi rád, když výtah zastaví a vystoupíš do sterilní chodby. Dnes je tu ovšem trochu rušněji, několik lidí tu prochází a živě debatuje o nějakém experimentu, tamhle za jedněmi otevřenými dveřmi cosi jiskří a dokonce je vidět i část nějaké nouzové ložnice. I v tomto ruchu si tě rychle někdo všimne a naprosto jistě tě nasměruje do konferenční místnosti aniž by se tě na cokoliv ptal. Konferenční místnost je stejně jako chodba poměrně sterilní, je oválná a dominuje jí stejně oválný stůl, kolem kterého je rozmístěno asi dvacítka židlí, většina z nich prázdná, ovšem těch několik obsazených zabírají lidé, kteří sem na první pohled stejně jako ty nepatří. Po krátkém představování zjistíte, že tu všichni jste na ten stejný inzerát, byli jste testováni Ivorym a vybráni, ale prakticky nevíte vůbec o co půjde, ale jste tu, tak snad se to dozvíte brzy. A opravdu, během chvíle dovnitř vejde Ivory a Annite s hromadou papírů. Annite rozloží papíry do alespoň trochu vzhledných hromádek a i s propiskou je každému z vás pošle. Ivory vás informuje, že pokud tu chcete zůstat a dozvědět se proč tu jste, tak musíte podepsat mlčenlivost a ukáže na hromadu papírů. Z vašeho hloučku se ozval malý vtípek o mlčenlivosti a smrti. Ivory se tomu pousmál, ale v očích bylo jasné, že ten vtípek nebyl až tak moc vedle. Potom se dal do zprovozňování techniky, aby mohl začít prezentaci, jen co ty dokumenty prostudujete a podepíšete. Po posledním podpisu si Annite dokumenty vybrala a odnesla je pryč. S Ivorym jste osaměli a započla prezentace……….. ke stažení zde…… Po skončení prezentace se obrátil Ivory opět k vám a zeptal se, zda jsou ještě nějaké dotazy. V místnosti krom šumění meotaru se nic dalšího neozvalo. Ivory se pro sebe pousmál, vše dokázal zodpovědět v průběhu. Poté se opět otočil zpět k publiku o šesti hlavách. „Nyní máte poslední možnost odejít od tohoto projektu“, oznámil publiku. „Pokud tu chcete zůstat dále, tak mi tu chvíli vydržte a vy co nehccete, pamatujte co jste podepsali. “ Na to se dvě hlavy z publika zvedli a potichu opustili místnost, asi je představa toho co by mohlo být natolik vyděsila, ale co už… Ti hlavní tu zůstali a těm se i vzápětí Ivory opět věnoval. Tak pánové a dámy, nyní vám dáme smlouvy k podpisu a následně vám vyplatíme první týdenní plat, vy si zatím zařiďte co potřebujete a za dva dny se tu sejdeme v sedum večer. Ještě nějaké dotazy? Ne? Výtečně.
Poznámky pod čarou:
- V místnosti, kde cosi jiskřilo byla spánková rakev a z místnosti vynesli tělo v černém pytli.
- Jedna z postav má doma rybičky, tak si musela zajistit krmení rybiček, doplňování rybiček a krmení kočky, která je sousedova a chodí k němu na vodní mlsky
- V průběhu prezentace padlo několik dotazů, ovšem to nechám na zvážení každého, co ho napadne
- A jedna z postav nosí neustále sluchátka s vlastním tichem
O dva dny později se v recepci kolem sedmé večerní zjevili účastníci speciálního projektu, tedy alespoň jeden, který byl nejzvědavější a chvíli se potuloval ve vstupní hale. Recepční si ho samozřejmě všimla, ale nedávala to okatě najevo, a proč ona by se s něčím takovým vůbec zabývala, výtahem se nikam nedostane a ty tři gorily, co to tu hlídají, by to sfoukli za ní, tak proč se vůbec vzrušovat, až se ten týpek rozhoupe, aa, ani doříct v duchu si to nestihla, když dotyčný přistoupil k pultíku. Prý je tu na ten experiment, jak by ne, vždyť si ho pamatuje z minula, takový čahoun… „Nu tak mi dejte ID kartu a já vám zatím vystavím návštěvnickou, ať se dostanete, tam kam máte.“ Přebrala si od něj kartu a pak ji projela čtečkou, po chvilce vzala jednu z bílých karet a dala ji do tiskárny, když projela celým strojem, tak na ní je obrázek návštěvníka a nápis „Návštěva, jen omezený vstup“. Vše předala zpět a se slovy, výtah víte kde je, nad ním mávla rukou. Vzápětí do budovy vešel další účastník, ten nepromarnil ani chvilku a rovnou šel k pultíku, a s dotazem, kde máte kolegyni co tu byla minule podával ID kartu. „Ta měla dnes ranní, ale určitě ji tu ještě potkáte“ řekla s úsměvem a už mu podávala vytištěnou kartičku. Ještě dodala, že dnes má jed do – 8, tak ať nezabloudí a s úsměvem sledovala odcházejícího může. Přece jen ji něco lehce prozářilo den. Oba muži nastoupili do výtahu a s příjemně vražednou hudbou je výtah zavezl o pár pater níže pod zem. Když se dveře otevřely, už to vypadalo více jako v laboratoři. Bílá chodba, napravo 4 dveře, nalevo 4 dveře a na konci jedny dveře, které se zdály být pořád otevřené. Když procházely chodbou, tak viděli, že za dveřmi se skrývá kuchyňka, provizorní ložnice, šatny, společenská místnost a poslední troje dveře vedou do jedné velké místnosti s plno přístroji, kterým vévodí malá kostka datacronu a pět spánkových komor, kolem kterých pořád něco dělali jednotlotlivý vědci a technici, jako by je ještě neměli úplně hotové a dolaďovaly poslední detaily. Okamžitě si návštěvníků všimla Annite, „Pojďte se mnou, ještě musíme dořešit poslední papírování, nainstruovat vás a pak se do toho můžeme pustit.“ Odvedla je do malé zasedačky a hned jim přisunula další (tentokrát menší) stoh papírů. Při letmém pohledu tam byly nějaké poznámky o případné smrti, kremaci, výběru urny a podobně. Vše vcelku rychle podepsali, přece tu nejsou od čtení a co se jim může stát špatné, vždyť to přece musí být „bezpečné“. Když usadili na papír poslední muří nožku, tak Je Annite poslala se převléci, prý u sebe nesmí mít nic kovového, jen plastové karty k zámkům ve skříňkách a následně se tu sejdou i s Ivorim a dají dohromady profily osob, do kterých by se chtěli vtělit…. Po pěti minutách byly oba zpět a Ivory už na ně čekal s poznámkovým blogem. „Tak, podíváme se na to, v podstatě můžete být tím kým chcete být bez omezení. Za dobu našeho výzkumu jsme již stihli zjistit několik podivuhodných věcí. Jednou z nich je, že magie existovala a s ní i magičtí tvorove, jako třeba elfové, takže meze ve vaší představivosti mihou padnout, jen jedna věc, tělo budete ovládat vy, bude v něm vaše mysl, ale, ale pokud toho dotyčného někdo znal před vaším vstupem, vy ho nepoznáte, ale on vás ano. Chápáno? Dobře. Tak Muž nebo žena?“
Nejnovější komentáře