Zlatý trůn

Zlatý trůn:

Předkládám vám pozvání temného světa, v němž už dávno lidský život pozbyl hodnoty: jako krátké záblesky svíček v nekonečném chladu vesmírného prázdna jich každým okamžikem zhasínají miliony… Bůh-císař se zdá být jedinou nadějí. Impérium ohrožují národy mimozemských monster, zevnitř jej sžírají bouřlivé mutace i probouzení nadpřirozených schopností a jeho služebníky neustále pokouší hlasy padlých bohů Chaosu. V bezútěšné temnotě daleké budoucnosti není nic než válka!

Tato kampaň se odehrává ve světě Warhammeru 40k, s využitím pravidel Dračí doupě 2 s drobnými úpravami. Prozatím je tu jen zkrácený obsah, který se postupně bude rozrůstat o podrobnosti tak, aby vznikl příběh o hrdinném vojákovi, inkvizitorovi, který staví svůj úřad nadevše, techpristovi, který hledá zakázané umění a pašerákovi, který ze všeho něco získá.

Z warpu se vynořil imperiální torpédoborec titanový gryf, pomalu se jako víčka stáhly z oken záštity a posádce odhalili pohled na měsíční základnu pod nimi. Na palubě zachroptěl starý, avšak stále efektivní rozhlas „Vítejte v sektoru Uhulis, právě se blížíme k měsíční základně Oberon. Za dvě hodiny budou otevřeny doky a vypuštěni cestující a jejich lodě k Oberonu, poté zachraptělo v rozhlase naposledy a na lodi se rozhořela činnost jako v úlu. Obchodníci započali svůj přesun na své lodě a naposledy kontrolovali zboží. Vojáci hráli kostky o vycházky a nikdo si nevšímal podivné skupinky s jejich stařičkým Arvusem Lightrem, který se zdál, že je spíše jen taktak pojízdný šrot, než plnohodnotná loď. Pilotem tohoto člunu byl známý jako Viktor, který vypadal spíše jako někdo, kdo zrovna proflámoval celou noc a krom hazardu podlehl i dalším neřestem. V protikladu k němu byl zbytek osob, které si ho najmuli a to inkvizitor a techpriest se svým záhadným posláním a člověk s vojenskou službou, který tvořil ochranu této podivné skupiny. Po několika základnách kontrolách lodi se s modlitbou na rtech všichni nalodili a po otevření doku vyrazili vstříc měsíční stanici.

Z průlezu do pilotní kabiny se ozval Viktor s dotazem, kde se bude přistávat, zda na spaceportu, kde bude poplatek za přistání a možná i šrotovná přirážka a nebo na okraji měsíční kupole, kde parkoval posledně. Tam je to zdarma, jen je to do hospody o pár set kroků dál. Inkvizitorovi až nyní započalo docházet, že peníze v jednání s Viktorem budou hrát rozhodující roli a tak každé uspoření bude dobré. Se souhlasem zbytku posádky tedy zvolili přistání na okraji. Když sestoupili do řídké atmosféry měsíce, najednou se jeden z motorů začal zakuckávat a Viktor měl co dělat, aby udržel loď podvozkem dolů, i když podvozkem, o ten už loď dávno přišla v minulosti, místo pohodlných sedadel byly namontovány jen dvě pryčny, část prostoru pro posádku zabíral náhradní generátor, který právě převzal kontrolu po zhasnutí normálního energetického zdroje a pásy? To je přežitek, alespoň podle Viktora, stejně jako gravitace. A zrovna v takovou nevhodnou chvíli zrovna přestane fungovat motor. Přistání následovalo  tvrdé, o čemž následně vypovídala brázda, která za lodí zůstala. Naštěstí se všichni ve zdraví vypotáceli z lodě a jen sám Císař ví jak to přežili. Viktor vylezl ven přes nouzový průlez a nenápadně podepřel jeden z pomalu upadajících motorů. Když se skupinka rozešla za svými povinnostmi, jen si oddechl a nechal motor upadnout, uzamkl loď a vydal se za svými radostmi. 

Po opětovném shledání skupiny se začaly vršit problémy. Původní plán byl zaletět na nedaleký zničený Forgeworld, na kterém mohlo být mnoho ztracených vědomostí a možnost získat informace k výzkumu Manfreda Wildhaima techpriesta. Prvním bylo, že loď byla právě neschopná provozu, ovšem to Viktor do zítra opraví, to není problém. Dále jak se dostat na planetu, je třeba povolení k odletu na planetu a po návratu pod ochranou PDF (planetární defensivní systém) si nechat překontrolovat náklad s obavou, co by zabrali představení zdejší základny. Dalším problémem, kam na celém tom planetárním smetišti zavítat, aby byl úspěch co nejvyšší. To tedy byl jen výčet nejdůležitějších problémů, které bylo nutno vyřešit, stejně jako vybavení, které by se mohlo hodit, které by bylo nezbytné a kam to v lodi naskládat. Po večerním posezení ve zdejší slavné (a jediné) hospodě se ráno skupinka opět rozutekla, aby vše potřebné zařídila.

– jiná loď
– sladění skupiny
– kde je Viktor
Warforge – průzkum
– do hlubin
– U.I.?
– Viktor přichází, orkové odchází
Měsíc – prodej šrotu
– získání servitora zpět
– odlet
Detektivka planeta po eldařím útoku
– záhadný balíček
– ukol s mrtolou
– hospoda
– Midva balíčky
– na kraji skládky, aneb místo určení
– doupě chaosu s inkvizitorem
– odlet
Planeta z džunglí
– přílet
– zapojení
– ukradené trafostanice, špatní servitoři, velký závod
– výlet za teralidmi
– odlet
Zemědělský svět
– známky podvratné činnosti, pašeráctví
– průzkum usedlostí z řádu inkvizice
– nalezení eldaří technologie
– loď co uletěla pod nosem
– nalodění
– boj s eldary
– sestup na planetu, aneb jistá smrt
Warp
Do hospody, kde skupinka odpočívala vešel hvězdný pěšák ve své zbroji mariňáka, rozhlédl se po té špeluňce a silným hlasem hledal inkvizitora Jurgena. Když dal Jurgen najevo, že to je on, mariňák k němu přišel, předal dopis a odešel s prohlášením, že ráno ho čekají na orbitě. Když odešel, inkvizitor dopis prozkoumal, byl zapečetěn jeho řádem na svaté Taře a po otevření se z něj vysypali dva listy. Jurgen si je odešel přečíst a když se navrátil, byl velmi bledý a udivený. Jeden z listů předal Manfrédovi, který po jeho přečtení taky nevypadal dvakrát nadšeně.  Poté Jurgen oznámil, že odjíždí na Taru a že předpokládá, že Manfréd letí také a že by uvítal společnost i ostatních druhů na jeho cestě na základě předvolání, které dopis obsahoval. Viktorovi se celý ten plán nelíbil, Henrymu také ne a Manfréd tou možností, že by letěl na Taru nebyl také vůbec nadšen, ovšem Jurgen si stál pevně za svým a byl neoblomný i kdyby měl prý Manfréda na místo jeho určení dotáhnout. Viktor si po chvíli také přečetl Jurgenův dopis a s mručením znalce šifer dopis chvíli otáčel a pak zamyšleně upíjel svoje pivo. Následně se rozhořela těžká debata na téma kacíř a inkvizitor, rozkazy od kacíře i kdyby to byl inkvizitor a Jurgen z toho byl tak vytočený, že musel jít na vzduch. V té chvíli Viktor pověděl o svém zjištění, které vyčetl z dopisu řekl i Manfrédovi a Henrymu. Manfréd jeho domněnky potvrdil i svým dopisem a tak se rozhodli, že prostě Jurgen nemůže odletět, už jen proto, že by to pro něj nejspíš znamenalo smrt. Když se Jurgen vrátil s nově nabitou rovnováhou a pustil se do Manfréda, že poletí, že ho povolává jeho úřad, tak Manfréd odešel na svou kapitulu tento problém řešit a nechal zbytek skupinky v hospodě. Pod nátlakem alkoholu a spojených sil Viktora a Henryho, Jurgen podlehl a jeho vnitřní boj mezi prací inkvizitora a poslušností inkvizitora převážil, když si uvědomil, že v kodexu, kterým se řídí je vyzdvižen boj proti chaosu a nelidem v jakékoliv formě pro slávu Císaře i kdyby to mělo znamenat odsunutí povolání a s tím jeho hlava padla na stůl.

Ráno se Jurgen probudil v posteli s příšerným třeštěním hlavy a s velkou dírou v tom co se dělo v noci. Jen si pamatoval, že musí ještě zaletět na nějakou planetu a tam potlačit chaos a až poté, s dalším úspěchem se vrátí na Taru a postaví se ke své odpovědnosti. Ve společnosti Viktora a Henryho se rychle přesunuli k lodi, kde na ně již čekal Manfréd a Jurgenovi řekl, že jeho kapitula Manfrédovo odeslání na domovský svět ještě odložila a tak nikam nemusí. Jurgen jen malátně mávl rukou a nastoupil do lodě. Viktor rychle nastartoval a vyrazili směrem na oběžnou dráhu odkud chtěl pokračovat mezihvězdným prostorem dál. Na oběžné dráze však čekala loď mariňáků „Zlatý šíp“ o délce 400metrů, ovšem než se na její krásu stihl vynadívat, z warpu se vynořila druhá loď, loď pokřivená chaosem a už podle prvních znaků na její přídi bylo jasné, že tu dojde k boji. Ovšem bylo jasné, že boj bude nerovný. Bitevní křižník chaosu, proti malé lodi hvězdných mariňáků. Takový boj nikdy nemá dlouhé trvání, to došlo i veliteli na lodi Zlatý šíp a pokusil se dostat z dosahu křižníku a poté přejít do warpu, ovšem v poslední chvíli jedna ze střel zasáhla Zlatý šíp a nešťastně zasáhla warpový motor. Výbuch okamžitě roztrhal malou loď na kusy a tlaková vlna z warpu zasáhla i loď snažící se uniknout z tohoto chaosu. A warp ji vtáhl do svých tenat.

Jediné okno na Viktorově lodi je kokpit. To co Viktor vzápětí viděl ho donutilo křičet jako smyslů zbavený. Warp bez Gellerova pole je smrtelný.
– stanice ve warpu
– nalezení funkčního terminálu
– setkání s wulfeny
– nalezení obřadiště

– Božská odplata volá

– dvojhodinový úprk

– izolace

O 2 měsíce později:

Po smrti inkvizitora potřebovala skupinka odpočinek a to co nejdál od všeho a hlavně od chaosu, aby si mohli oddechnout hlavně jejich duše. Jako ideální tomu se zdála planeta Vidria Theta. Byla to velmi zaostalá planeta, která byla před nedávnem přivinuta císařem a tak se tam zatím moc říše zatím omezovala jen na malá centra a kazatelé císaře zde měli ještě mnohé co na práci. Skupinka dosedla se svým jestřábem do největšího ze zdejších měst. I tak nemělo více než několik tisícovek obyvatel. Po dlouhé cestě všichni tři vystoupili a rozhlédli se po zpustlé planetě. každý se rozešel za svým cílem. Viktor za „obchody“, Henri zamířil do kasáren a Manfréd do dílen, kde hledal automat na vodu. Jeho žízeň byla dílem dehydratace a jediný automat co našel byl k tomu ještě rozbitý. Vo nazbyt, sedl si, vytáhl šroubovák a začal se v tom rýpat. Najednou na něj někdo zezadu promluvil. Manfrédovi sjel šroubovák a udělal v jedné z hadic dírku, ze které proudem začala téct voda. No co už, Manfréd si naplnil kelímek a s otázkou „Ano?“ se otočil. Proti němu stál hubený muž. „Viděl jsem vás vystupovat z té lodi. Jste to vy, že ano?“ „Ano“, nechápavě odpověděl Manfréd a doplnil si kelímek . „Potřeboval bych převézt kousek po planetě, ale pozemní cesty jsou v tomto období nepoužitelné. Kredity mám, to by nebyl problém.“ Manfréd ho požádal, aby chvilku počkal, že se musí zeptat pilota. kousek poodstoupil a comlinkem zavolal Viktorovi. Ten po zmínce o kreditech s povzdechem souhlasil, že se s tím dotyčným sejde v hospodě. A tak Manfréd vyrazil od louže vody s podivínem do hospody.

Mezitím Henri dorazil ke zdejší ubytovně vojenských sil. Nostalgicky se dotkl terminálu se seznamem hlídek a osob na misích ne této planetě. Pak jakoby ho něco postrčilo blíž, začetl se do jmen a jaký byl jeho údiv, když objevil jméno mu známé. Tedy, dvě jména, Haplo Tavius a Saxana. To netušil, že jim to spolu tak dlouho vydrželo. Vzpomínky ho zaplavili, jak na jednom z bezpočtu světů našel v obležení orků vesnici a v ní mladého Taviuse, který těmto netvorům odolával až s neuvěřitelnou výdrží. Po tomto setkání zařídil, aby se tento mladík zařadil do vojenského výcviku a pak spolu sloužili na mnoha misích. oproti Henrimu však zůstal u jednotky, kde potkal Saxanu, se kterou jsou, jak se zdá, až do teď. No, to by nebylo od věci, když už je na téhle planetě se za ním zastavit…. Když se pak v hospodě sešel s Viktorem a pověděl mu o tom svém plánu, tak Viktor souhlasil, že ho tam hodí lodí a mezitím se seznámí s místními domorodci, tedy domorodkami. Když se takhle domluvili, tak zrovna dorazil Manfréd. Představil pilota a zakázníka (Djutre Lesiakowitze) a nechal je, ať si to sami vyřídí, směřující svou novou pozornost k nápojovému lístku. Viktor si dotyčného prohlédl zkušeným okem cestovatele a zachmuřil se. Otočil se na manfréda a obořil se na něj, proč toho člověka sem vůbec vodil, načež se zeptal co že vlastně Djutre chce. Když mu Djutre vylíčil, že jen potřebuje loď, aby se mohl dostat dál, Viktor se očividně uklidnil a jen se zeptal, zda je lovec lidí a když dotyčný přikývl, tak se Viktor se zájmem zeptal na jeho cíl.